Dovolená s dětmi nemusí být horor!

Slýcháme to často a stalo se to samozřejmě i nám: “Dovolená byla super, akorát…” a následuje nepřeberné množství situací, které se nějak nepovedly: cesta byla úmorná, děcka dělaly v autě virvál, nechtěly nikam chodit, byly naštvaní, že jsme nekoupili hloupej suvenýr a pokazily celý den. V restauraci se chovaly nemožně, nemohli jsme je dostat od bazénu, rušily při prohlídce chrámu, byly věčně znudění a přitom to stálo tolik peněz, atd. Věřím, že mnoha rodičům se při představě rodinné dovolené dělají trochu osypky a tiky v oku.

Chyba není v dětech

Nemyslím si, že by děti byly z podstaty špatné a absolutně nevhodné k výletům, dovoleným a cestování vůbec. Tak to přece nemůže být. Věřím na skvělé výlety a cesty s dětmi, ze kterých si přivezeme nezapomenutelné společné vzpomínky. A upřímně, jsme to my dospělí, kteří jsme tady od toho, abychom se přizpůsobily a změnili hororovou dovolenou v něco lepšího. Jak na to?

1.Přehodnoťte svoje očekávání

Dovolená s dětmi není totéž co dovolená pro dospělé, na které jsou i děti. Je potřeba očistit svoji mysl od představ, které máte o své dovolené. Dovolená v Paříži nutně NEMUSÍ znamenat Eifellovku, ve Vídni si NEMUSÍTE v klidu posedět u sacheru a kávy, u moře NEMUSÍTE sledovat romantický západ slunce na osamělé pláži, NEMUSÍTE zabodnout vlajku na nejvyšším vrcholu v okolí a NEMUSÍTE projekt na kole všechny cyklotrasy.

V Saltzburgu nemusíte do Mozartova muzea. Trocha vody v parku stačí…

Když provedete toto mentální cvičení, vyhnete se frustraci, která by vás na dovolené s dětmi určitě zastihla. Dovolená s dětmi neznamená, že máte na své dovolené  NAVÍC děti. Dovolená s dětmi bude parádní, když v parku pod Eiffelovkou budete házet bílé kamínky do jezírka, když ve Vídni s kávou v kelímku projdete tunelem pod akváriem se žraloky, když se svým nespavcem přijdete na pláž za rozbřesku, když si v půli kopce sníte svačinu a podíváte se, jak se pasou krávy, když na kole dojedete do sousední vesnice na koupaliště.

Není potřeba klást si malé cíle, protože nás děti omezují. Je potřeba klást si jiné cíle, protože máme to štěstí, že jsou s námi a ukážou nám svůj svět.

2. Mějte Plán A, připravte si Plán B a …nelpěte na plnění plánu

Než jsme měli děti, nikdy jsme nic moc neplánovali. Prostě jsme přijeli do cizího města a nechali se jím unášet. Průvodce jsme s sebou brali, ale otevřeli ho obvykle až první noc na místě.

S dětmi ovšem trocha plánování rozhodně neuškodí. Vždycky se snažím naplánovat alespoň hrubé obrysy každého výletu: mám mapu, znám trasu, vím, kde je zastávka a kdy odjíždí lanovky. Můj mozek je sice zaměstnaný na 110 procent, když sháním informace až na místě, ale děti jsou v tu chvíli ztracené. Nikdo si jich nevšímá, neví, co se děje, musí čekat, nesmí nic dělat. No, tak začnou prudit. V okamžiku, kdy se potřebuju soustředit.

Pro případ, že bude špatné počasí, nebo přestanou chodit nožičky, je dobré mít záložní plán. To je ovšem rada pro superženy, jejichž dokonalosti je těžké se přiblížit. Takže se spíš připravuji na improvizaci. Přestanu trvat na původním plánu a třeba se objeví něco nečekaného, co bych nikdy nenaplánovala.

Třeba budapešťská bazilika svatého Štěpána, nestála našim dětem ani za zvednutí hlavy. Hned za rohem jsme ale objevili úžasnou zmrzlinárnu, kde místo kopečků vykouzlí na kornoutu květ růže. A stal se z toho nejúžasnější zážitek dne.

3. Zapojte děti do plánování

Stejně jako my máme svoje představy a očekávání, mají je i děti. Od dětsví jsem chtěla vidět starověkké památky v Řecku, něco jsem se o tom učila, něco jsem přečetla, něco viděla v televizi a tak trochu vím, co očekávat. Pro sedmileté dítě je Řecko úplně stejné jako třeba Liberec. Je potřeba slova naplnit obsahem. Ukažte jim obrázky,  pusťte si film, dejte jim mapu nebo průvodce, ať si vyberou, co by chtěli vidět a zažít.

Náš obří atlas pro případ potřeby vždy zastrčený pod sedačkou…(do knihovny se nevejde).

4. Pište deník

Psaní cestovního deníku je skvělý nápad. Může to být obyčejná sešit nebo některý z úžasných předpřipravených deníků na cesty, jako je třeba tento.

Deník vždycky unesete a můžete ho vytáhnout v okamžiku, kdy je nuda na obzoru. Nemusí to být zrovna literární dílo, ale třeba jen obrázky. Můžou si tam dolepovat fotky, otisknout vzorek mušle, nalepit vstupenku. Před cestou si do deníku napíšeme adresy kamarádů, kterým chceme poslat pohlednici.

Julčin prázdninový deník. Na začátku román, ke konci už jen hesla…

5. Foťák do ruky

Necháváme děti fotit, co chtějí. Většinou je z toho galerie pro nás nesmyslných a stále se opakujících záběrů. Ale je skvělé sledovat, co je pro naše děti zajímavé a co si vyberou, že musí vyfotit.

Kompozice se už chystá…

6. Prodlužte pobyt

Tomovi dlouho trvalo, než pochopil, že děti nesdílí jeho pocit, že toho musí stihnout co nejvíc za co nejkratší čas. Mnohokrát jsme si vyzkoušeli, že cizí prostředí je pro děti samo o sobě dost náročné a že se vyplatí dát jim čas na to, aby si zvykli. Tříletý Kryštůfek strávil celý jeden den v Alpách tím, že na pokoji jezdil po nábytku svým traktůrkem. Vyplatilo se nám, dát mu takový den. Se svým traktůrkem, jediným momentálním pevným bodem ve vesmíru, byl spokojený mnohem víc, než kdybychom ho vzali lanovkou někam na kopec. Další den, už byl připravený objevit svět, který ho čekal za dveřmi pokoje.

7. Dejte dětem kapesné v lokální měně

Peníze, za které si můžou něco koupit podle svého, mají několik závratných účinků. Dostanou pocit svobody a svěřené důvěry. Vy se stanete milovanými rodiči, narozdíl od situace, kdy jim nechcete koupit na letišti plyšáka. Dejte jim peníze na celý pobyt, že si za ně mohou koupit co chtějí, ale víc nedostanou. Uvidíte, jak najednou začnou zvažovat, co si koupit a co ne. Možná si i koupí toho plyšáka na letišti, ale věřte, že vás to takto vyjde levněji, než kdybyste odolávali každý den nátlaku, že chtějí matrjošku, copánky do vlasů, sněžící kouli nebo magnetku.

A ještě pár dalších důvodů, proč byste měli cestovat s dětmi.