Dali jsme v práci výpověď a vyrážíme na roční pauzu od kanclu, kariéry, Prahy. Jsme čtyřčlenná rodina: Juraj (něco přes 30, korporátní ajťák, co neumí programovat), Vierka (taky mladá, “korporátní startupová finančačka”), Linda (4 a půl roku, sní o tom, že nás jednou vezme raketou na Mars) a Enzo (1 rok a tři čtvrtě, právě má období “traktor”). Budeme cestovat pomalu a trávit spolu čas.

Pro Objevíme svět napsali The Sabbaticals.                                                                                   4. 1. 2018

Vyrážíme na roční cestu s rodinou! Rozhodnuto.

Dát si celý rok bez klasické práce jsme chtěli vždycky. Po škole na to ale nebyl čas (už jsme pracovali) a ani peníze. A později nebyl hlavně ten čas (řešili jsme kariéru). A tak jsme jezdili jen na 2 – 4 týdenní výlety po světě a návrat do kanclu byl pokaždé velmi těžký. Před asi pěti lety, když jsme čekali Lindu, jsme si konečně vyzkoušeli proces vyřizování volna z práce – šlo to, podařil se nám tříměsíční “sabbatical” v Jižní Americe (Argentina, Chille, Galapágy..). Pak se ale narodila Linda a plány se odložili.

Finální zlom nastal v létě 2013, když jsme se v Berlíně potkali s kamarády ze Zélandu, kteří si právě dávali “gap year” s tříletým synem. Viděli jsme na vlastní oči, že to jde. A bylo rozhodnuto – než půjde Linda do školy “zdrhneme” taky!

Následné malé překážky jako změna práce, druhé dítě, stěhování, ten „den D“ oddalovali. Až náš deadline – Lindin nástup do školy – nás přinutil k akci.

A jaký je náš plán?

Plán je NEMÍT PLÁN. Plánování máme až až každý den v práci. Náš rok musí být spontánnější. Máme jen hrubý náčrt: začátek v Thajsku, přesun na ostrovy v okolí Nového Zélandu, léto částečně na Slovensku, cesta karavanem po Evropě, Vánoce v Mexiku, návrat do Prahy na konci roku. Pokud se na nějakém místě budeme cítit obzvlášť dobře, nic nám nebude bránit zůstat tam déle. Zatím jsme ani nekupovali žádné další přelety ani ubytování. Máme jen jednosměrnou letenku do Thajska, právě proto, aby nás to v konečném důsledku nelimitovalo v rozhodování kam a kdy se vydat.

Od naší cesty si slibujeme hlavně sblížení s dětmi, zlepšení zdraví a kondice, reset hlavy a vyjasnění si priorit do budoucna. Vrátit se do korporátu, do startupu, do vlastního byznysu, kam se vrátit…vrátit se?

Příprava na cestu

1. Vypustili jsme zprávu do světa

Na začátku to celé bylo v duchu „Act first, ask questions later“. Začali jsme tím, že jsme náš plán oznámili okolí, abychom už z toho nemohli vycouvat. Rodina to vzala velmi dobře, asi si už na naše nápady zvykli. Ostatní lidé reagují různými stupni nadšení. Nejčastější reakce je: Jéé, to je bomba. My jsme také chtěli něco takového podniknout! Ale máme dům/ zahradu/ hypotéku/ psa/ práci/ kariéru/děti…”

2. Vyřešili jsme práci

Se skleničkou  lahví vína, jsme si ujasnili, že jestli se v práci nedomluvíme, dáme prostě výpověď. To bylo pro mě děsivé, protože by to znamenalo, že se už nebudu moct vrátit. Ale na druhou stranu ta představa byla velmi osvobozující.

Nasledné vyjednávání skončilo tak, že Vierka dala výpověď a já jsem zůstal na rodičovské dovolené.

3. Spočítali jsme peníze

Peníze jsme začali řešit, až když bylo rozhodnuto. Myslíme, že kdybychom to začali řešit jako první, nikam bychom nevyrazili. Nemáme se zle, ale rozhodně nejme žádní milionáři. Bylo jasné, že na tu srandu padnou všechny naše úspory, zaměstnanecké akcie, pronajmeme byt. Byli jsme ale připravení zbytek případně dofinancovat nějakou půjčkou. Naštěstí ceny nájmů šly krutě nahoru a taky jsme se dokopali k investici do “bitcoinu” (díky přednášce na TEDx), takže je možné, že to dáme i bez půjčky.

Práci na cestě se nevyhýbáme, ale zatím nemáme nic pevného. Uvidíme.

4. Pustili jsme se do zařizování

Příprava na takovou cestu je práce na plný úvazek. Ten gazilión věcí, které je potřeba zařídit, jsme si nakreslili na mindmapu.

Milion myšlenek

Pak jsme si dali úkoly do Trella. Teď – zhruba dva měsíce před odjezdem – ale víc věcí přibývá, než ubývá. Postupně odškrtáváme všechna očkování, založili jsme bankovní účet v zahraničí, rozprodáváme zbytečné věci na letgo, sháníme nájemce, malíře bytu, atd.

Musím zmínit, že úžasný zdroj pro přípravu je Travel Bible!  Ani ne tak knížka samotná, jako “Boží Travel skupina” na FB  a členská sekce na webu. Je tam spousta užitečných informací k nezaplacení!

5. A balíme

Momentálně řešíme, co všechno (ne)sbalit a do čeho. Snažíme se to pojmout minimalisticky. Většina cestovatelů doporučuje sbalit se do 7 kg, do příručního zavazadla. Chvilku jsme si pohrávali s myšlenkou, že to taky zvládneme. Děti jsou ale ještě příliš malé, aby si nesly vlastní batoh, takže volíme 2 o něco větší dospělácké batohy a 2 mini dětské batůžky, kam si děti můžou sbalit svoje “švestičky”. Mají dovoleno vzít si, po čem jejich srdce touží, plyšáky, lego, polštářek nebo bombony (což bude jejich první volba), pokud se jim to vejde do batůžku.

Balíme, co uneseme.

My jsme se zase vzdali velké zrcadlovky, kterou prodáme a koupíme malou bezzrcadlovku Fuji.

S vybavením lékárničky nám pomáhá naše dětská doktorka a také očkovací centrum. Inspirujeme se i u ostatních rodin, které to už podstoupili: Tatranští, Bucketlist Family a mnoho a mnoho dalších.

Pro mě zásadní položka v batohu bude papírový deníček. Už se strašně těším, jak si jeden pěkný voňavý vyberu v papírnictví. Nechci se spoléhat na techniku, na nabitou baterii ani dostupnou wifi. Na každé cestě mám s sebou maličký moleskine, se všemi poznámkami, kontakty a zážitky, který střežím jako oko v hlavě. Je to potom super zdroj pro psaní blogu.

Pár rad na konec (vlastně na začátek)

Pokud sníte o tom, že si také uděláte “gap year” s rodinou, naše hlavní rada je asi: “Just do it!“ Zažily a přežily to spousty jiných rodin. Je tedy “vědecky” ověřeno, že to jde.

A dál:

• Vyrazte na konci léta, nečekejte na zimu. Děti pak pořád nosí rýmičky ze školky, venku je hnusně a promešká se začátek léta na jižní polokouli.
• Dejte si aspoň malou dovolenou v roce před cestou. My jsme už rok nikde nebyli a už nám z toho “kape na karbid”.
• Nezpomeňte na pojištění rodiny, odletu, zavazadel.
• S očkovaním dětí se musí začít nejmíň půl roku před odletem.