Místo pstruha k obědu, „operace“ v Cavalese s pomocí AXA assistance

Jezero Lavaze ve stejnojmenném sedle nad italským Cavalese.

Chtěli jsme si s dětmi vyzkoušet, jaké to je, sami  si chytit rybu na udici a hned ji sníst na oběd. Takovouhle možnost máte u jezera Lavaze ve stejnojmenném sedle nad severoitalským údolím Val Di Fiemme.  Prostě si pronajmete udici a návnadu a když jste úspěšní, upečou vám vašeho pstruha přímo v místní restauraci. Zdálo se nám to jako dobrý tip pro náš blog. Počasí bylo super, tak jsem si vzal jenom kraťasy, i když v sedle passo Lavaze mělo být jen kolem 10°C.

Kominukace s italským rybářem vázla, mlčel!

Chytání ryb v jezeře jde strašně rychle, protože chytáte na červa.

Chlapík z rybářské budky neuměl ani slovo anglicky, německy jen o pět slov více a italsky zase ani slovo nerozumím já. Znám jen “ovce” to je pekora a sparare “střílet”. A s tím při rybaření moc parády nenaděláte. Takže nám rukama, nohama vysvětlil, jak na to. “Tohle je kýbl, kam patří dávat chycené ryby. Tady je háček, na ten napíchneš červa. Ti jsou v téhle malé krabičce,” ukazoval mi názorně. Na jakoukoliv moji otázku, položenou v mezinárodní hatmatilce odpovídal s kyselým obličejem. Jakože trochu jo a trochu ne. Od začátku jsem z něj měl divnej pocit, a tak jsem byl rád, když zalezl do boudy a nechal nás svému osudu. Jak nahodit jsem věděl od kamaráda, který je rybář každým coulem. Na nějaké komplikace jsem nemyslel, máme celoroční cestovní pojištění. A tak jsem napíchl červa, nahodil a dal Julince do ruky udici, s pokynem, aby sledovala splávek na hladině. Než jsem se stihl otočit ke Kryštofovi, Julča už z vody táhla první rybu. Boreček to zbystřil a než jsem si stihl udělat fotku, třískl pstruha paličkou po hlavě a sundal ho z háčku kleštičkami.

Rybaření jako závody! Trochu jsme nestíhali!

Druhou rybu jsem si už stihl vyfotit, ale Kryštof trochu začínal panikařit, že on nic nechytí. Napíchl jsem mu na háček červa a poprosil ho, aby počkal. Chtěl jsem Julince rozplést udici, aby si mohla nahodit bez návnady. Přece jen jsem chtěl aby naše rybaření trvalo déle než 10 minut. A jak tak rozplétám Julinčinu udici, cuklo mi v noze. Kryštof nevydržel a i když byl v bezpečné vzdálenosti, povedlo se mu místo ryby chytit mě. Naštěstí se háček i s červem zapíchl jen do nohy. Při představě, že by to bylo třeba oko a ne moje ale třeba Julinčino mě trochu polilo horko. Teď už mi hlavou cestovní pojištění jelo na všech kanálech.

Háček v noze je dílem okamžiku.

Místo na oběd do nemocnice s háčkem v noze

Přivolal jsem Itala, co seděl v rybářské boudě a ten s kroucením hlavou, že háček sám ven nedostane, ustřihl vlasec, polil mi ranku desinfekcí a izolační páskou přilepil trochu vaty. Naše rybaření s vidinou dobrého oběda tak po 15 minutách skončilo. Náhoda je blbec a tak místo do restaurace jsme mířili do nemocnice v Cavalese. Přišel čas prověřit naše cestovní pojištění. Podle srovnávačů jsme vybrali rodinné celoroční od AXA Assistance použitelné opakovaně s pobytem v zahraničí ne delším než 90 dní. Už jsem seděl v autě do Cavalese, když jsem vytočil jejich krizové číslo z pojistky.

Komunikace s operátorem mě překvapila profesionalitou!

Na infolinku jsem se dovolal napoprvé a s operátorem prošel všechny náležitosti, číslo pojistky, telefon, kde budu k zastižení, kde jsem, co mi je a jak to vyřešit. Opravdu mě překvapilo, jak profesionálně k mému telefonátu přistupoval. Měl jsem trochu strach, že se pojišťovna bude vymlouva, házet to na mojí blbost a podobně. Nic takového se nestalo. Povaha mého “blbého” zranění, které ani nebolelo, slibovala naštěstí spíš grotesku, než vážný zásah lékařů. Nakonec mi operátor AXA sdělil, že v Cavalese bych měl být ošetřen zdarma jen díky mojí kartičce pojištěnce, která platí po celé Evropě. Nicméně mě ujistil, že pokud bych cokoliv platil, mám si vzít od personálu nemocnice účet a vše s AXA dořešíme po našem návratu do ČR.

Nemocnice v Cavalese zabodovala

Nemocnice v Cavalese, za mě obstála.

V nemocnici až na jednu sestru, která mě vykázala od okénka evidence proběhlo všechno na výbornou. Jiná, příjemnější a anglicky mluvící sestřička mě nechala vyplnit anglický formulář, opsala si číslo moji kartičky z pojišťovny. Na cestovní pojištění se nakonec ani nezeptala. Taky mi vyměnila montérskou pásku přes zranění za opravdový obvaz a náplast a s úsměvem mě vrátila do čekárny, že si mě zavolají.

Tak jsem v nemocnici zalehl na sále a čekal.

Netrvalo to ani půl hodiny odvedla mě do ordinace, položila na lůžko a za dalších 10 minut už u mě byla paní doktorka, která s mírným ironickým úsměvem začala vytahovat háček z nohy. Lokální anestezie, skalpel, pár správných řezů a obešlo se to i bez šití. Za deset minut nebylo co řešit a sestřička mi s úsměvem přála hezký zbytek dovolené. Ještě jsem vyfasoval tři nové náplasti a rady, že kdyby se něco dělo, ať navštívím doktora, že by mohla být potřeba nasadit antibiotika. To se naštěstí nestalo a já dnes nemám po háčku v noze ani památku. Tak dobře mě v nemocnici v Cavalese ošetřili.

Na sále v nemocnici v Cavalese se o mě postarali moc hezky.

Ještě cestou k moři mi do auta volal kdosi z ČR. Zvedl jsem to a tam můj starý dobrý známý operátor z AXA Assistance. Ptal se,  jak to dopadlo, jestli bylo třeba použít naše cestovní pojištění a jestli je vše v pořádku. Nabídl mi další pomoc , kdyby nastaly nějaké komplikace a rozloučil se.  Za dva dny jsem se už koupal v moři a tahle “nehoda” mi díky profesionalitě pojišťovny i nemocnice zůstane v paměti jen jako úsměvná historka. Naštěstí!

Dva řezy skalpelem a háček byl venku.

Chcete vědět víc o cestování s dětmi?

Stačí jen vyplnit váš e-mail a my vám jednou za měsíc, rozhodně ne častěji pošleme dávku tipů a inspirativnách článků.