Na Zanzibar s ročním prckem? Jasně!

Léto bylo dávno pryč a dovolená žádná. S malým dítětem přeci nikam nepojedeme. Co cesta? Co když onemocní? Co s jídlem? Nebude se jí to líbit….Čím víc se blížily Vánoce a shon kolem nich, cítila jsem jasnou potřebu utéct. Jedno ráno jsem natrefila na kouzelnou fotku maminky s miminkem na bílé pláži ostrova Zanzibar. A bylo jasno. Jedeme a to hned.  Co nás čeká? Usedám k počítači a začínám studovat, plánovat a zařizovat.

Pro Objevíme svět napsala Jana.                                                                                         5. 4. 2018

S domorodci na Zanzibaru

 Na Zanzibar bez očkování. Víza na letišti.

Pokud nemáte mezipřistání na pevnině Afriky, kde je potřeba očkování na žlutou zimnici, nic nepotřebujete. Pas je třeba mít platný 6 měsíců po plánovaném odjezdu a víza se vyplňují po přistání za poplatek  50USD a to platební kartou. Další rozhodující faktor byl počasí. Jelikož ostrov leží v blízkosti rovníku, nejsou výkyvy příliš extrémní. Ať už letíte v prosinci, nebo únoru, počítejte s deštíky, ovšem není to nic hrozného. Spíš příjemné pěti minutové osvěžující chvilky.

Válečka na pláži…

A co lokalita?

Zanzibar je malý ostrov cca 2000 km2 a celý je obklopen korálovými útesy. Nejkrásnější a vyhlášené pláže jsou na severu, ale jelikož nejsme zas tak bohatí, hledala jsem dál. Kousek po kousku, resort po resortu podrobně prozkoumané (doporučuji stránku www.tripadvisor.cz) a vyhrála oblast Kiwengwa. I tam se najdou pláže s velkými odlivy a kupou řas. Dle recenzí jsme tedy zvolili italský resort VOI Kiwengva. Jelikož jsme hledali dovolenou na rychlo s odjezdem do 14ti dnů, zaběhli jsme do cestovky, zaplatili letenky a ubytování a už jen napjatě čekali.

Nekonečné bílé pláže – to je Zanzibar

Na Zanzibar cesta dlouhá

Do batůžku připravit základní lékárničku, nějaké zeleninové skleničky pro dceru (ovoce je na ostrově až až), plínky, nosítko pro děti, plavky, nahrát nějaké pohádky na telefon, kdyby bylo zle, dárky pro chudé místní děti a jedem. Cesta byla dlouhá. Celkově cca 26 hodin. Ale i cesta je součástí dovolené a rozhodli jsme se užít si i to a to je myslím ta nejdůležitější myšlenka.  Těšili jsme se, nepřipouštěli žádné katastrofické scénáře a věděli, že to bude prostě paráda. Dcera byla úžasná a celou cestu koukala, bavila se a zvládla vše mnohem lépe, než my dospělí.

Už se těšíme do tepla!

Pláže, prales i potápění

Zanzibar nás okamžitě okouzlil. Ano, je to chudá země, chýše z hlíny a plechu, nahaté špinavé děti…ale co nás absolutně nadchlo, byla mentalita místních domorodců. I když chudí, tak šťastní, veselí, ochotní. Všude vonělo koření, střídala se červená barva půdy a zelené odstíny palem. Kriminalita absolutně žádná a právě naopak i v nočních uličkách měst jsem se s dcerou cítila bezpečně. Veškeré resorty jsou převážně italské, ale drží se zanzibarské kultury. Ať už na letištích, nebo na ostrově nějaké to zázemí pro děti je. Vždy si najdete místo, kde přebalit, nakrmit, odpočinout.

Skvělé jídlo.

S dcerou jsme ochutnaly veškeré místní dobroty i ve stáncích na ulicích, akorát vodu jsme pro jistotu kupovali balenou. Veškeré výlety, které jsme ob den podnikali zařizoval můj přítel s místními muži a vždy jsme v pořádku dorazili a výlet si užili. Navíc nebudeme přeci podporovat bohaté cestovní kanceláře, nebo resorty, když můžeme podpořit přímo místní obyvatelstvo. Vyrazili jsme tedy na cestu do hlavního města Stone Town, plavbu a potápění k ostrovu Mnemba, putování po pralese Jozani a sami jsme projeli okolí na scooteru, nebo pěšky kolem pobřeží. A tolik jsme toho nestihli, protože i trocha toho válení na pláži je třeba.

Místní lidé jsou velmi přátelští.

Cestování s dětmi je užasné, není třeba se bát ani exotiky a dalekých cest. Děti jsou od přírody zvědavé a nic pro ně není problém. A jestli bychom podobnou cestu zopakovali? Určitě a snad brzo.