Rozhodli jsme se napsat si náš rodinný bucket list. Prostě seznam věcí, které chceme s dětmi stihnout než jim bude 18. Zdánlivě jednoduchý úkol, sepsat pár plánů. Ale jak na to?
Naše porodní bolesti – vyhněte se jim.
Prostě jsme začali psát. Ze začátku to šlo dobře, máme asi deset položek, ale co dál. V hlavě začnou kroužit pochybovačné myšlenky:
“To máme tak málo cílů? Neměli bych mít trochu výchovnější cíle? Není LEGOLAND moc povrchní? Letět do Ameriky? Na to nikdy neušetříme.”
STOP! Smažte pochybovačné myšlenky! Mluvíme tady o snech. Nejsme na kurzu kritického myšlení!
Dobrodružství čeká hned za rohem!
Co takhle kouknout k někomu jinému.
Jen tak se inspirovat, někde na internetu… Super nápad. Ale pozor! V hlavě teď mám nové myšlenky: “Tenhle člověk má 100+1 položek ve svém bucket listu a polovinu už má splněnou…” Ty jo, řídil ponorku! Chci si hladit krokodýla? Neměla bych taky toužit po seskoku z letadla? JÁ MÁM TAK NUDNÝ ŽIVOT!”
STOP! Chcete plnit svoje sny, ne ty cizí!
O čem sní děti?
Jak vypadá náš bucket list?
Naše plány a sny se pořád proměňují. Co jsme si už splnili a jaké sny nám přibyly, můžete sledovat v našem bucket listu.
Zapojte děti
Potřebujeme pomoc. Zavolali jsme tedy děti. Narozdíl od nás totiž nemají v hlavách hranice, které nám tam našroubovali naši rodiče, učitelé, realita. Neví, kolik co stojí peněz, jak je co daleko, jak je co dostupné. Od snu k realitě v jejich hlavách není vůbec daleko. A hned bylo na seznamu pár krásných cílů : letět do vesmíru, mít sto traktorů…..
A o čem tedy sníme? Narodili jsme se na té šťastnější straně planety. Možné a dostupné je skoro všechno. Letět helikoptérou? Julince se to splnilo u nás na hřišti na dětském dni. Potápět se na korálovém útesu? Moře pro naše děti není tak daleko, jak bývalo daleké pro nás. Vidět nosorožce? Dnešním dětem připadne mnohem exotičtější obyčejná koza nebo králík. Není potřeba vymýšlet něco krkolomného. Nezapomenutelný okamžik se může vyklubat i z té nejobyčejnější situace.
VŠECHNO JE MOŽNÉ. OPRAVDU!
Jakmile jsme svedli tento boj se svým podvědomím, vytvořit bucket list šlo najednou mnohem snáz a byla to legrace. Nalepili jsme na zeď velký papír a psali na něj všechno, co nás napadlo. Vymýšleli jsme. Někdy blbosti, někdy celkem splnitelné cíle, někdy sny nesplnitelné. Nechali jsme viset bucket list ne zdi. Dá se v něm škrtat, dá se do něj doplňovat, domýšlet a přepisovat.
A tak máme bucket list na ledničce
A jaký tedy ten bucket list nakonec je? Je náš. Je o tom, jací jsme my. Mohl by to být seznam zemí kolem světa, ale my, zdá se, nejsme zrovna lovci destinací. Mohl by to být seznam adrenalinových zážitků, ani to se mezi naše sny nějak nedostalo (kromě horské dráhy). Zvedá se nám totiž tep, už když jedeme na kole z kopce. Mohl by mít tisíc položek, ale zatím nás víc než 30 nenapadlo. Pár jich vypadá jako opsaných od Foglara. No a co? Některé vypadají jako nenaplněné sny nás rodičů. Je to tak, některé sny jsou holt dědičné…
Sepište si svoje plány!
„Bucket list“ jak říkáme našemu seznamu přání, máme pořád na ledničce a tak se nám nikdy nestane, že bychom nevěděli, co s dětmi podniknout.
Pár tipů nakonec:
- Na chvíli zkuste uvěřit, že všechno je možné (třeba jednou vyhrajete ve sportce).
- Zapojte děti, mají skvělé nápady.
- Vyvěste bucket list, ať ho můžete průběžně doplňovat, nebo si odškrtávat splněné mise.
- Přidejte pár cílů, které jde splnit hned.
- Vzpomeňte si, co pěkného jste spolu zažili. Inspirujte se!
Napsat komentář