Do Děčína jsme vyrazili na slepo. Ani nebyl na našem bucket listu , seznamu přání. Když jsme si s dětmi položili otázku, kterou si dáváme, před každým výletem: „Co vlastně víme o Děčíně“, moc z nás toho nevypadlo. Je to někde na severu, teče tam Labe a někde blízko je Pravčická brána. Ani ve snu nás nenapdlo, že v Děčíně můžeme zažít parádní adrenalinový víkend. Teď už ale víme, že Děčín je boží!
Děčín je boží!
Na kánoi po Labi do Německa a na kole zpět.
První den jsme vyrazili k vodě. V Kempu Pod mostem jsme se potkali se Svenem, který v Děčíně půjčuje všechno sportovní vybavení. Posadil nás do kánoe a dohodli jsme se, že za tři hodiny nás vyzvedne v německé vesnici Schmilka, kam nám přiveze kola na cestu zpět. Vyrazili jsme tedy na naši vůbec první vodáckou cestu. Chvilku jsme se dost motali dokola, než jsme přišli na to, jak kánoi řídit. Byla to sranda. Bylo skvělé, že Labe není profláklá vodácká destinace a tak jsme byli na řece úplně sami. Zamávali jsme krásnému Děčínskému zámku, propluli opuštěnou industriální krajinou se starými lodním jeřáby a pak už se nám otevřelo nádherné zalesněné údolí, ze kterých vykukovaly Labské skály. Ono to není obyčejné údolí, ale nejhlubší pískovcový kaňon v Evropě. Bylo úžasné sledovat od vodní hladiny, jak se z mělké vody u břehů zvedají majestátní volavky.
Ve Schmilce jsme nakonec byli za 3 a půl hodiny. Zastavili jsme se totiž na česnečku v Hřensku v jedné restauaci. U přívozu už na nás čekal Svenův kolega s našimi koly. Dostali jsme helmy, zámek na kola a tip na hodposdu, kde se dá dobře najíst. Za necelých 6€ jsme i s koly přepluli jsme přívozem na druhou stranu a vydali se po Labské cyklostezce zpět do Děčína. Po sezení v lodi jsem si rádi protáhli nohy. Zpátky v Děčíně bychom byli asi za dvě hodiny, ale my jsme se ještě zastavili zhruba na půli cesty v hospodě Dolní Grund, kde nás zastihlo nejdřív dobré jídlo a pak hustý déšť. Nejsme ale z cukru a tak jsme se mezi kapkami prokličkovali až do Děčína, naprosto utahaní, ale spokojení. I když jsme pluli na lodi a pak jeli na kole, nachodili jsme ten den 9,3 kilometrů. To je slušný.
Na koloběžkách ze Sněžníku
Druhý den jsme si v cyklopujčovně vyzkoušeli koloběžky KOSTKA a nechali se vyvézt na děčínský Sněžník. Nejdřív jsme museli vydupat asi kilometr do kopce, což bylo pro děti, které chtěly drandit na koloběžkách, trochu demotivující. Ale Drážďaská vyhlídka a pak ještě výhled z vrcholu této nejvyšší stolové hory v České republice, stály za to. A o to zaslouženější byl pak dlouhý sjezd dolů zpět do Děčína. Po cestě nás zase stihl liják, tak jsme pak byli celí mokří. Kryštof navíc přeletěl přes řidítka, ale stejně nechtěl koloběžku vrátit a museli jsme ještě jezdit až do večera po Děčíně. I tak jsme měli na „tachometru“ nachozeno 10,1 kilometru za celou sobotu.
Prozkoumáváme Čechy! Byli jsme v Kladsku!
Přečtěte si, jak strávit víkend mezi Krkonošemi a Adršpachem v článku „Víkend s Čapky v Kladském pomezí“
Kulturní Děčín
Bydleli jsme hned v centru v Zámecké Sýpce a tak jsme v našem sportovním programu našli i pár chvilek dojít si na zámek a do úžasné růžové zahrady. V informačním centru Děčína Julinka objevila „Deník kavárenského povaleče„, který mapuje všechny kávičky a dortíčky ve městě. A tak jsme museli vyrazit a pokusit se posbírat pár razítek kávových zrnek do mapky.
Chcete vědět víc o cestování s dětmi?
Stačí jen vyplnit váš e-mail a my vám jednou za měsíc, rozhodně ne častěji pošleme dávku tipů a inspirativnách článků.
Ferrata v centru města
Skutečným vrcholem našeho děčínského víkendu byla nendělní Via Ferrata. S průvodcem Tomášem jsme se mohli bez obav pustit na jištěnou skálu hned v centru Děčína. Vybrat jsme si mohli ze 14ti cest. Ta naše se jmenovala „do nebíčka“ a je vhodná i pro děti. My jsme nikdy nelezli a tak jme byli rádi za průvodce, který nám dával, kromě rad, kam dát nohy, i velmi důležitou morální podporu. S ním jsme nakonec vyšplhali až na vrchol a kluci zvládli i lanový most. Tenhle den byl vlastně nejnáročnější, podle Tomova mobilu jsme nachodili 12,2 kilometrů.
Víkend v Děčíně byl naprosto dokonalý. Díky adrenalinovému programu jsme si dali pořádně do těla a to jsme nemuseli z Děčína vytáhnout paty. Už teď ale víme, že se sem musíme vrátit a prozkoumat i krásné okolí Děčína.
Nevíte, co do auta na delší cestu?
Přečtěte si náš podrobný návod v článku „Jak připravit auto na dovolenou“
Co na to Kryštof:
Nejlepší byla feratta. Musel jsem se držet kramlí, byl jsem přivázanej na karabinách, pod náma bylo Labe. Nejvíc jsem se bál na lanovém mostě. Na konci to bylo nejlehčí, protože jsme lezli jen po žebříku.
Napsat komentář