Když jsme byli letos v březnu ve Finsku, na týdenním úžasném pobytu, který jsme vyhráli v soutěži se společností Reima, měli jsme možnost navštívit samotného Santa Klause. Má totiž v Laponsku svoji továrnu na dárky, své skřítky pomocníčky a své soby. My jsme zaklepali na dveře jeho chalupy v Pohjolan Pirtti, asi půl hodiny cesty od lyžařského střediska Ruka Kuusamo, kam si jezdí odpočinout od vánočního shonu.
Uvěřit na Santu je snadné, když se s ním můžete naživo potkat.
Jak to chodí u Santy
Už příjezd k Santově chalupě je uchvacující. Sníh je všude a rozdíl mezi cestou a závějí pozná jen zkušený Fin. Na kraji lesa pak stojí kouzelné dřevěné červeně natřené stavení. Finské domy vypadají všechny dost podobně, ale pro naše oči to byl pohled jako z pohádky.
Přivítaly nás dvě trochu přerostlé “elfky”. Které nás nejdřív pozvaly na trochu zábavy. Pod okny Santova domu jsme si skvěle zabobovali. “Elfové” nám na zahřátí připravili čaj a grilované klobásky. Pak už jsme jen čekali, až zazvoní zvoneček, abychom mohli na návštěvu k Santovi.
Santův dům je u jezera, ke kterému vedou krásné příkré břehy, v zimě plné sněhu.
Co všechno jsme zažili s dětmi ve Finsku?
Přečtěte si článek o našem velkém zimním dobrodružství!
U Santy doma
Byli jsme u Santy se skupinou více rodin, ale i tak se podařilo navodit skutečnou domácí atmosféru. Santa z masa a kostí nás přivítal jako obyčejný děda. Žádné americké “hou hou hou”. Představil nám svou ženu a nabídli všem dětem čaj a perníčky. Pak si sedl do křesla a začal vyprávět. Trochu zdlouhavě a trochu rozbíhavě…no prostě jako ten správný děda. Vyprávěl o své továrně daleko na severu, kde se skřítky připravují Vánoce a o svých kouzelných sobech, kteří ho v mžiku přenesou na druhý konec světa.
Co na to Juli:
Byl to pro mě velký zážitek! Nejvíc mě bavilo, jak jsme mohli jít za Santou a vyfotit se s ním. Zároveň se mi líbilo, že jsme dostali santovské čapky. Legrační bylo, že na společné fotce se Santou a paní Santovou to vypadá, jako by měl táta parohy.
Píseň pro Santu
Další Santův skřítek přišel zazpívat něco jako Santovu koledu. Všechny děti, a to většina z nich byli cizinci, s ním nadšeně zpívaly a to ve finštině! Rozhodně se potvrdilo, že si člověk pamatuje věci spojená se silným prožitkem. Protože tahle písnička nám dodnes nejde z hlavy. A jestli něco umíme finsky, tak je to “Joulupukki” – finsky Santa.
Dárek nakonec
Potom už přišel Santa s velkým pytlem a každé z dětí obdaroval malým dárkem. Takže jsme měli opravdu “druhé vánoce”.
Santa uměl česky “ahoj” a to stačilo, aby si s Kryštofem našli společnou řeč.
Napsat komentář