Výpravu do Slovinska jsme v roce 2018 podnikli již potřetí. Naše 3 dcerky při této poslední cestě měly skoro 7 let, čerstvé 4 roky a necelých 11 měsíců. Jeli jsme po vlastní ose osmimístným autem, které nám poskytuje i možnost lůžkové úpravy a přespání pro 3 z nás (zbytek staví stan). Slovinsku předcházelo ještě několik dní strávených v Itálii, Rakousku a České republice. Přesuny autem byly od 25 po 240km za den, tudíž zvládnutelné pro děti krásně i přes denní dobu. Ráda bych vám ukázala několik míst, která jsme navštívili a kde se holkám i nám moc líbilo.
Jezero Jasna u Kranjske Gory
Nedaleko hranic s Itálií a Rakouskem leží lyžařské středisko Kranjska Gora. My ovšem s dětmi přijeli v létě a to obhlédnout jezero Jasna (2,2 ha). Najdete ho necelý kilometr jižně od města, stačí pokračovat po silnici směřující k horskému průsmyku Vršič, odkud se dají podnikat další turistické výpravy.
Výhled na první z dvojice jezer
Auto můžete ponechat severně od vodní plochy na bezplatném parkovišti a pak už se jen kochat. Hned vedle vás objevíte sochu bronzového zlatoroga, tato mýtická horská koza je symbolem celé oblasti. Voda v jezeře je krásně zeleno modrá a plná pstruhů a její teplota se pohybuje i v létě kolem 14 stupňů. Plavání je tím pádem jen pro odvážlivce, ale naše děti si zde nohy v horkém dni ráchaly dlouho. Nechybí tu skákací věž, bosochodý chodníček a krásná pláž, kde se můžete občerstvit, dát si zmrzlinu nebo půjčit paddleboard, takže holky měly o zábavu postaráno. Komplex se skládá ze dvou uměle vytvořených a spolu propojených nádrží napájených z řeky Píšnica, protékající kolem.
Když zvednete hlavu, čeká vás výhled na krásnou horskou scenerii, hlavně na dva vrcholy Julských Alp, na Prisojnik a Razor, které mají přes 2500 metrů nad mořem.
Vodopár Peričnik
Stačí popojet asi 15km východně od Kranjske Gory a dostanete se do vesnice Mojstrana. Zde se dejte Triglavskou cestou (hledejte směrovky “Vrata”) na jihozápad a pokračujte zhruba 5km než narazíte na Koču pri Peričníku (po vaší levé ruce). Čeká vás nenáročná cesta k vodopádu, ze kterého voda padá z výšky 52 metrů. Celkově neujdete více než 800m tam i zpět, ale musíte překonat značné stoupání. Takže větší děti namotivovat sprškou z vodopádu, nechodce nahodit do nosítka a jdeme. Peričník je úchvatný a těch několik schodů a metrů převýšení za tu podívanou opravdu stojí. Hodí se i pláštěnka, voda je všude ve vzduchu a kape i ze skal. Dejte si pozor i při focení.
Náš tip: Můžete projít i za vodopádem po úzké římse. Naše děti výskaly radostí. Vracet se potom budete dolů k silnici po druhé straně potoka.
Údolí Vrata – výhled na Triglav
Když po Triglavské cestě od vodopádu Peričník pojedete ještě dalších 5km (jde už jen o prašnou cestu, asfalt se objevuje jen v kopcích s velkým převýšením), dostanete se na parkoviště Aljažev dom v údolí Vrata. Čeká vás tu nepopsatelný výhled na severní stranu samotného Triglavu. My s dětmi vyrazili na malou procházku jen kousek dál do údolí kolem říčky. Po 500m narazíte na samotný Aljažev dom, který je výchozím bodem pro cesty na Triglav i jiné vrcholy Julských Alp a kde se dá občerstvit.
Zvládnou děti horskou túru?
Poslechněte si podcast! Poradí vám Děvče z hor.
Děti nedaleko kaple objevily skalku, kámen, na který se dá po skobách vyšplhat (šikovné děti 4+ s dopomocí zvládnou také). Když budete pokračovat další půlkilometr na sever, dojdete až k obří karabině, památníku zesnulých partyzánů – horolezců za 2. světové války.
a
Soutěska Vintgar
Jen 20km jízdy od Mojstrany se nachází vesnička Podhom, kde se dá zaparkovat auto. A odtud můžete vyrazit na 1600m dlouhou soutěsku Vintgar, která vede až k vodopádu Šum (soutěska je zpoplatněna asi 3 eury). Pro děti zajímavá a akorát dlouhá trasa, která vede kolem skalisek a divoké řeky, přes kluzké lávky, několik mostků a po štěrkové cestě (prakticky s nulovým převýšením a nejsou zde ani žebříky a schody). Holky cestou pozorovaly skorce vodního potápějícího se za potravou v řece Radovna.
s
Bled (hrad a jezero s ostrovem)
Od Vintgaru už je to co by kamenem dohodil k městečku Bled, které leží u stejnojmenného jezera. Bledské jezero se dá obejít i pěšky (6km), případně můžete jen vláčkem nebo kočárem taženým koňmi. My zvolili první možnost, ale rozložili si ji do dvou dnů.
Pohled od Bledského hradu na ostrůvek uprostřed jezera
Auto jsme první den nechali na parkovišti vedle kempu. Holky prohnaly něco málo kachen na pláži a vykoupaly se a potom jsme se nechali odvézt převozníkem na ostrov (loďky vyjíždí hned z několika míst, případně si můžete půjčit i pramici sami). Ostrůvek je maličký, obešli jsme ho dokola a vyšplhali po schodech k baroknímu kostelíku se zvoničkou, která prý plní přání. Odpoledne jsme pokračovali procházkou podél jezera.
Druhý den jsme se byli podívat na Bledském hradě, který se ční nad jezerem na skalnatém výběžku. Také jsme prošli promenádu přímo v městečku. Cestou nás čekalo i dětské hřiště a velká porce zmrzliny, takže holky byly nadšené.
Lublaňská zoo
Pokud vaše děti touží i po větším množství zvířat na jedné hromadě nebo pokud ze Slovinska míříte dál k moři, doporučuji jako pauzu na trase pro unavení dětí návštěvu zoologické zahrady v hlavním městě Lublani. Od Bledu je to sem pouhých 60km, většina času po dálnici. V Zoo najdete kromě rozličných druhů zvířat i několik dětských hřišť a trampolíny, zábava zaručena.
Toulky po lublaňské zoo – holky ve svém živlu
Bohinj a Savica
Když popojedete o 30km dál na východ od Bledu, najdete tam další krásné jezero, možná víc divoké a míň turisticky rušné, Bohinj. My udělali zastávku v obci Ribčev Laz nedaleko kostelíku a vydali se na procházku podél vody proti směru hodinových ručiček. Cestou potkáte spoustu malých plážiček a laviček s výhledem na jezero.
Odpoledne jsme popojeli asi 4km za vesnici Ukanc na jihozápadě jezera. Před námi byla zhruba 1km dlouhá cesta vzhůru až k vyhlídce na vodopád Savica. Trasa vede lesem, místy jsou i schody, kolem je nespočet kamenů a skalek a na konci cesty je vám odměnou výhled na vodopád. My tu byli v době po týdenních deštích, takže proud vody padající dolů byl opravdu mohutný.
Burácející vodopád Savica
Soča a její krásy
Nyní se vrátíme až k jezeru Jasna a budeme pokračovat přes sedlo Vršič, tam si mužská část posádky jistě užije mnohočetné serpentýny. Celkem 50 ostrých zatáček (24 nahoru a 26 dolů ve směru k Bovci). Kousek nad obcí Trenta pramení divoká řeka Soča, která nás teď bude po nějaký čas provázet. Zastávku doporučuji v místě zvaném Malá Korita. Tyrkysově modrá řeka tady totiž neteče širokým mělkým korytem jako o kus níž pod vesničkou Soča, ale naopak se tu můžete pokochat soutěskou. Mokrá skaliska, voda hučí v úzkém kaňonu a místy padá níž jako vodopádky. Děti se mohou brodit kousek od břehu a sbírat kamínky a nebudete je odsud moci dostat.
Můžete dojít po proudu až na Velika Korita Soče, jde o druhou větší soutěsku, kterou řeka vyhloubila, mající asi 750m délky a hloubku až 15m. Krásný výhled na ní je z provazového mostu.
Nejvyšší vodopád Slovinska – Boka
U obce Bovec jsou na řece Soča už pořádné peřeje jako stvořené pro rafting. My sem vyrazili ale za jinou zajímavostí Julských Alp. Stačí když popojedete kousek za městečko a necháte auto u prvního mostu na bezplatném parkovišti. Můžete se pak vydat k 106m vysokému vodopádu Boka, který pokračuje jako stejnojmenná říčka a asi po 1500m se stává přítokem Soči.
Připraveni na výstup k vodopádu
My se šli projít po levém břehu na dvě vyhlídky (ale k vodopádu můžete vystoupat i po břehu pravém, tak se dostanete až k místu, kde voda padá dolů), první vyhlídka vám otevře krásný výhled do údolí řeky Soča, druhá už na samotný vodopád. Pokud vám zbyde dost sil, pokračujte až na třetí vyhlídku, která vás přiblíží vodopádu nejvíc. My jezdíme na dovolené zcela bez kočárku, velmi proto pro nechodce a malé děti doporučuji mít sebou šátek či nosítko.
A
Zajímá vás cestování s dětmi po vlastní ose?
Karavanem po Albánii cestovala rodina se třemi dětmi.
Mangartské sedlo
Vydáte-li se z Bovce severním směrem k hranici s Itálií, zhruba po 15km narazíte po pravé ruce na odbočku na Mangartskou cestu. Vjezd na vysokohorskou silnici je zpoplatněn 5 eury, což za daný zážitek určitě stojí. Průjezd vyžaduje trochu řidičského umění. Před vámi se klikatí uzoučká strmá silnička (místy až 22% stoupání), projedete 5 neosvětlených tunelů a po 10 ujetých kilometrech vás v nadmořské výšce 2055m čeká Mangartské sedlo. Pokud se vydáte na túru až nahoru na Mangart (2677m), bude to vyžadovat již trochu zdatnosti a obratnosti zvlášť na nezajištěných suťových polích. Ale pokud si netroufáte, doporučuji se projít jen tak okolo, i tak budete všichni řádně funět. Jistě potkáte i volně pasoucí se stáda oveček, holkám se moc líbilo, jak před námi ovce prchaly do údolí. Můžete se kochat výhledy na italské vrcholky, na vrchol Mangartu v mracích nebo také na jezera Lago di Fusine v Itálii.
Tipy a odkazy
O autorce:
Michaela Tošovská. Žiji v podhůří Orlických hor, provozuji s rodinou geocaching, velmi ráda fotím a v neposlední řadě cestuji. Lákají mne nová místa a kraje, ponejvíce hory se svými výhledy a taky miluji vodu ve všech jejích podobách. Spolu s mým mužem pokračujeme v cestování po Čechách a Evropě dál jako dříve (rozuměj za bezdětna), jen nám k tomu přibyly tři malé holky (7,4,1), které bereme skoro všude sebou.
Díky za skvělé praktické tipy na Slovinsko. My máme prochozený jih a chystáme se letos do hor i s dvouleťákem, takže kombinujeme a plánujeme 🙂