Když jsme loni začali přemýšlet o cestování po jižním Srbsku, napadlo nás zahrnout do itineráře i Makedonii. Před plánováním naší cesty jsem o této zemi věděla snad jenom to, že má pěknou vlajku. Když jsem začala zjišťovat, co vlastně Makedonie nabízí, ihned mě ohromily fotky antických památek, orientálních mešit a překrásných jezer a hor. O tom, kam povedou naše kroky ze srbského Niše, tak bylo během okamžiku rozhodnuto.
Makedonie pravděpodobně není místem, které vám vyvstane na mysli, když se řekne „dovolená s malými dětmi“. Nás však přesně takové destinace, neobjevené masovým turismem, lákají. Přečtěte si, kde se během několika týdnů, strávených v Makedonii, nejvíce líbilo nám a našim dvěma dětem – mladšímu synovi byly v době cesty dva roky a starší dostal výlet na Balkán jako dárek k šestým narozeninám.
Do Makedonie bez auta
Doma i na cestách jsme car-free a bez auta jsme se v pohodě obešli i během cestování na Balkáně. Do hlavního města Makedonie jsme přijeli nočním vlakem ze srbského Niše – jiné než noční vlakové spoje tam totiž se Srbska nejezdí. Po Makedonii jsme cestovali hlavně vlakem a autobusem.
Dálková autobusová doprava funguje v Makedonii perfektně a spoje nemívají zpoždění. Počítejte ale s tím, že bude řidič za jízdy kouřit z okýnka a celou dobu u toho telefonovat. Spokojení jsme byli i s makedonskými vlaky – jsou čisté, levné a jezdí včas. Při cestování na kratší vzdálenosti jsme často využívali i taxíky, které byly jen o něco málo dražší než městské autobusy s často nejasnými jízdními řády.
Skopje aneb hlavní město soch
Hlavnímu městu Makedonie jsme začali hned první den přezdívat město soch. Nejen, že rozlehlému náměstí vévodí obří kašna s Alexandrem Makedonským v nadživotní velikosti, ale na každém kroku jsme neustále objevovali další a další obrovské sochy. A na trochu menší, ale zato vesele barevné sochy nejrůznějších tvarů jsme narazili v parku před zoologickou zahradou, ve kterém jsme hlavně o víkendu potkávali hodně místních rodin s dětmi.
Od monumentálního prostorného centra Skopje jsme si chodívali odpočinout do spletitých uliček tureckého bazaru. Ten je dnes využíván především turisty, ale i tak má své orientální kouzlo. Kromě výborné turecké kávy a baklavy si v něm někteří z nás pochutnali i na vynikajícím pivu z místního minipivovaru. A od bran bazaru už je to jen pár kroků k rozlehlým hradbám raně středověké pevnosti Kale, odkud jsme měli celé Skopje jako na dlani.
a
Chystáte se do Bulharska?
Přečtěte si článek „Co dělat 6 dní s dětmi v Sofii“ a načerpejte pořádnou dávku inspirace.
Největší kříž na světě na hoře Vodno
Věděli jste, že Londýn není jediné město, ve kterém jezdí dvoupatrové červené autobusy? Svézt se s nimi můžete i ve Skopje – a k velikému nadšení našich dvou synů nás místní lidé vždy ochotně pustili na přední sedadla v horním patře. Dvoupatrové autobusy jsme využívali nejen v centru Skopje, ale i k delší cestě k dolní stanici lanovky na kopci Vodno.
Kabinová lanovka nás za pár minut vyvezla k monumentálnímu Kříži tisíciletí, který je vidět snad z kteréhokoliv místa ve Skopje. V okolí kříže jsme objevili hned několik dětských hřišť a nespočet vyhlídek na překrásnou horskou krajinu i altánků s lavičkami. Namísto turistů jsme se v nich potkávali spíše se skupinkami místních obyvatel, kteří si sem přijeli dát piknik a nabrat si u dolní stanice lanovky vodu z léčivého pramene.
a
Projížďka lodí kaňonem Matka
Ačkoliv tentokrát nebyly náplní naší dovolené horské túry, jednu z nejznámějších přírodních památek Makedonie jsme si ujít nenechali. K zastávce u kaňonu Matka nás autobus z centra Skopje zavezl za půl hodiny a odtud jsme se klikatou cestičkou podél skal vydali k přístavišti lodiček. Namísto kratší vyhlídkové jízdy jsme zvolili delší cestu lodí k jeskyním, skrytým v jedné ze skalních stěn kaňonu. Hned jak jsme vyjeli z přístavu, předal kapitán kormidlo našemu staršímu synovi, který odřídil skoro celou půlhodinovou plavbu. Asi nemusím dodávat, že to pro něj byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Jeskyně byla sice menší, než jsme čekali, ale děti byly nadšené z jejího pestrobarevného osvětlení a hlavně z netopýrů, kteří nad námi celou dobu poletovali.
a
Napadlo vás vyrazit do Albánie?
Přečtěte si, která místa určitě stojí za vidění!
V Bitole poznáte, jak žijí Makedonci
Hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli strávit pár dní v Bitole, byly zachovalé ruiny rozlehlého antického města Heraclea Lyncestis. Protože není Bitola zrovna profláknutou turistickou destinací, měli jsme tuto jedinečnou starobylou památku celé dopoledne jenom pro sebe. Děti byly nejvíce nadšené z obrovského antického divadla, na jehož jevišti pro nás hned sehrály představení se všemi rekvizitami, co zrovna našly v batůžku. Staršího syna hned zaujaly i všudypřítomné římské číslice a já jsem donekonečna obdivovala zachovalé barevné mozaiky, které se tu schovávaly doslova na každém kroku.
Turisty neoplývalo ani samotné centrum Bitoly s orientálním bazarem, jehož spletitý labyrint uliček byl díky tomu daleko víc autentický než ve Skopje. Namísto turistických restaurací a obchodů se suvenýry jsme tu potkávali místní obyvatele, kteří nakupovali zeleninu nebo se v bazaru stavili u švadleny, zámečníka či holiče. My jsme si v křivolakých uličkách užívali především posezení nad pravými orientálními dobrotami v malých, stylových kavárničkách.
Po odpočinku ve stinných uličkách bazaru jsme vždy odpoledne zamířili i do hlavního bitolského parku s velkým hřištěm, poblíž kterého vyrostl každý den kolem čtvrté hodiny malý lunapark. K velké radosti našich i místních dětí si tu totiž lidé po práci přivydělávali u kolotočů, skákacích hradů, čtyřkolek a dalších atrakcí. Večer jsme pak stejně jako místní zamířili do zahrádky některé z restaurací na hlavní třídě, na které se i po setmění procházely rodiny s dětmi a užívali si společně života.
a
Malebný Ohrid je perlou celé Makedonie
„Už jste byli v Ohridu?“ Tuto otázku nám v Makedonii položil snad každý, s kým jsme se dali do řeči. Makedonci jsou totiž na historické i přírodní krásy města u stejnojmenného jezera nesmírně pyšní – a my jsme zanedlouho po příjezdu do Ohridu pochopili, proč. Od autobusového nádraží jsme se přes moderní část města dostali do kopců s úchvatným výhledem na Ohridské jezero, jehož azurová barva připomíná moře. Ačkoliv v druhé polovině září už nebyla voda zrovna nejteplejší, našim dětem ani dalším plavajícím otužilcům to vůbec nevadilo.
Po koupací přestávce jsme se vydali objevovat unikátní fresky v raně křesťanských kostelech, rozsetých poblíž jezera i v historické části města. Při cestě zpátky jsme ještě podél pěší zóny obdivovali výlohy obchůdků se šperky z ohridských „perel“, vyráběných starobylými postupy ze šupin místních pstruhů. Počítejte však s tím, že v Ohridu se náporu turistů nevyhnete – a odrazí se to i na cenách za jídlo v restauraci nebo za projížďku lodí po jezeře.
a
Tipy a odkazy
O autorce:
Před narozením dětí jsem zanechala stopu na všech pěti kontinentech – a i k té Antarktidě jsem se dostala docela blízko. Protože miluju ostrovy, žila jsem rok na Novém Zélandě a pět let v Dánsku. Momentálně objevuju kouzlo pomalého cestování a lákají mě destinace, kam neproudí davy turistů. Mým cestovatelským snem je projet Transsibiřskou magistrálu až do Pekingu. A kdybych se mohla hned teď vrátit na jakékoliv místo na světě, které už jsem navštívila, bylo by to Fidži.
Napsat komentář