Menorka – ideální místo, kde si prodloužit léto

Menorca se může pyšnit naprosto úžasnými západy slunce.

Menorca patří do kategorie míst „SEM MUSÍME JET S DĚTMI!“. Za ty roky se nám to cestování s dětmi tak nějak vrylo pod kůži, že už ani neumíme moc cestovat bez nich. I když vyrazíme sami dva na výlet bez dětí, vždycky se dřív nebo později jeden z nás neudrží a řekne: „Tady se Kryštofovi líbilo.“ , nebo „Sem musíme vzít Juli.“ Po loňském podzimu, kdy jsme strávili na Menorce týden bez dětí, je tento úžasný ostrov na našem rodinném bucket listu  na předním místě.“

Článek napsala Jana z Objevíme svět.                                                               21. 4. 2022

Kdy je ten správný čas vyrazit na Menorku

Byl to takový týden za odměnu. Odstřihnout se na chvilku od hektického září a vyrazit znovu na cesty po takovém neslaném nemastném covidovém létě byl vážně dobrý nápad. Odlétali jsme až 30. září a dost jsme se báli, že budeme v dešti projíždět sezónou unavenou Menorku. Ukázalo se ale, že to byl snad ten nejlepší termín, který jsme si mohli zvolit. Ano, přestaly už létat přímé charterové lety a museli jsme přestupovat v Barceloně. Na druhou stranu nám všichni říkali, že si můžeme půjčit auto bez rezervace (to by se v sezóně nestalo), že vidíme protější ostrov bez záplavy jachet nebo že jsme sami na pláži. Nebyla to posezónní únava, co bylo všude kolem cítit, ale spíš posezónní úleva – konečně se dá všude projet a zaparkovat, konečně se dá v klidu najíst, konečně trochu klidu.

Prší, jako v Anglii, ale počasí se nebojte

Zní to jako kýč, ale je to přesně tak. Menorka, na rozdíl od jiných středomořských ostrovů, na kterých jsme byli, netrpí suchem a nemění se během léta ve vyprahlou pustinu. Na Menorce prý spadne víc srážek než ve Velké Británii. Díky počtu slunečných dní se to ale vyrovná a ostrov je jedinečnou zelenou oázou po celý rok. Ne nadarmo se Menorce přezdívá „zelený ostrov“.

Dostatek vláhy dělá z Menorcy zelený ostrov.

Tyrkysové moře, bílé útesy, zlatavé pláže

Díky politickým a ekonomickým krizím Menorca v minulých dekádách, co se turistického boomu týče, zaostávala za svými většímu sestrami  Mallorkou a Ibizou. To je ovšem dnes pro dobro věci. Velikánské mnoho patrové hotely jsou výjimkou a na silnici kolem celého pobřeží taky nějak nezbylo. Cestujete tedy po pavučině silniček skrze ostrov. Pobřeží tak zůstává netknuté a turisticky „nevyužité“.

Ano, je to trochu složitější dostat se k některým plážím. Za odměnu vám ale za hlavou nejezdí nepřetržité řady turistických autobusů. Většina pláží je přírodních, nenajdete tu stánky s občerstvením ani kolotočovou zábavu alá Bibione. Můžete prostě jen být na pláži, užívat si moře, výhledy na skalnaté útesy a třeba i západ slunce.

Kousíček od malé rybářské vesničky Es Grau.

Cami de Cavalls

Naprosto jedinečný den jsme zažili na treku po Cami de Cavalls – stezce koní. Tato přibližně 200 km dlouhá stezka obepíná celý ostrov a je určena pouze pro pěší, cyklisty nebo koně. Vede více méně celou dobu po pobřeží. My jsme šli asi devět kilometrů dlouhou cestu od úchvatného majáku na Cap de Favaritx do městečka Es Grau. Chvíli jdete po útesu a pod sebou vidíte, jak se moře rozbíjí o skály pod vámi, chvilku vás cestička svede na pláž, čím dále od výchozího bodu, tím méně lidí. Některé pláže byly úplně opuštěné. Když se cesta stočí dál od moře procházíte kopcovitou krajinou porostlou nízkými keři, pastvinami, sem tam políčko. Za sebou neustále vidíte majestátný maják a nemůžete ho prostě přestat fotit, protože s každým kilometrem k němu přibývá nová a jiná scenérie. Na konec se před vámi otevře zátoka s bíle zářícími domky městečka Es Grau a váš foťák se zase stočí k této dominantě.

Maják Favaritx

V Es Grau jsme si půjčili kajak. Byl to naprosto fantastický zážitek. Moře v zátoce je mělké, tak jsme to zvládli i my, naprostí amatéři. Dopluli jsme na protější ostrov, kam se jinak než po vodě nedostanete, projeli jsme skalní jeskyní a šnorchlovali ve vedlejší zátoce. Sem, sem musíme vzít děti!

Na kajaku se dají objet ty nejhezčí pláže kolem Es Grau

Mao, jako majonéza

Hlavní město Menorky Maó (nebo také Mahon) se pyšní tím, že zde byla „vynalezena“ majonéza. Nebo se alespoň podle tohoto města jmenuje. Každopádně je dobré místní majonézu ochutnat, nebo si ji třeba i zkusit sami vyrobit. My jsme si to vyzkoušeli na jedné z farem (Formatges Binillubet). Ani tady jsme si neodpustili naše stýskání po dětech. Protože tady mohli vidět jejich ovce, koně, prasata a hlavně krávy. Podívat se jak se vyrábí sýr a samozřejmě všechno ochutnat.

Majonésa nebo mahonesa?

Agroturistika vám dá nahlédnout do života místních

Na Menorce je agroturistika, zdá se, velmi populární. Stačí jen sledovat cedulky u silnice a vždy vás přivede k někomu místnímu na farmu, kde se můžete třeba i ubytovat. Naprosto úchvatné místo, kde jsme se stavili jen na snídani, ale klidně bychom tu chtěli zůstat už napořád byla farma Son Vives. Na Menorce se také pěstuje víno. I když po válce s Brity byla taková bída, že si tento luxus nemohli dovolit a vinice museli předělat na pastviny a pole, víno se na Menorku zase pomalu vrací. Takže můžete narazit i na nová, krásná vinařství. My jsme si dopřáli i prohlídku vinice a a ochutnávku s Clara Salord v jejich rodinném vinařství BINITORD nebo oběd přímo ve vinici ve vinařství BINIFADET.

Jinde jsme zase narazili na místního včelaře. Miquel Anglada Marques nám vysvětlil vše o speciálním druhu místních včel – mimochodem, jsou mnohem agresivnější než ty kontinentální  a vzal nás ke svým úlům. Obléknout se do včelařského obleku, jít prozkoumat včelí úly a pak ochutnávat med, to by bylo zase něco pro děti.

Historie na každém kroku

Menorca má strategickou polohu ve Středozemním moři a není tedy divu, že i tímto ostrovem doslova procházely (nebo spíš proplouvaly) dějin. Lidé na ostrově žili už v pravěku a vyvinula se tu rozvětvená kultura, které se říká „talajotská“. Tehdejší lidé stavěli kamenná sídla v jejichž centru byly vždy kamenné monolity ve tvaru písmene T, na Menorce je jich více než 200. Jejich smysl a účel se dnes můžeme ale jen dohadovat – byly to snad obranné pozorovatelny, nebo pouhé centrální pilíře pro podporu okolní stavby ze dřeva, nebo to byla obětní místa, astronomické věže, nebo dokonce židle pro obry, jak se domnívali středověcí mořeplavci? O tom můžete uvažovat, při prohlídce jednoho z mnoha místních archeologických nalezišť, třeba v Torre d’en Galmés.

Talajotické naleziště Trepucó.

Nedá se nic dělat, prostě se sem s dětmi musíme vrátit….