Víkend v krajině pod Sněžkou!

Jižní Morava, obzvlášť místo, odkud pocházíme, moc kopců nenabízí. Jediný vrchol, který nám rozbíjí výhled na „širé lány“ má 355 metrů nad mořem. A tak vždy rádi uvítáme změnu a vyrážíme do hor. Krkonoše jsou navíc tak trochu srdeční záležitost, protože jsme samozřejmě patrioti a myslíme si, že každá rodina z naší republiky by se do našich nevjyšších hor měla alespoň jednou s dětmi vydat. Pro nás to byl už druhý pobyt v Krkonoších. Letos jsme tedy zahájili prázdniny o týden dřív a strávili poslední červnový víkend nad Pecí pod Sněžkou v kopcích východních Krkonoš!

Západ slunce nad Černou horou ve Východních Krkonoších.

Článek napsala Jana z Objevíme svět.                                                         4. 7. 2022

Kde náš Veselý výlet do Krkonoš začíná?

Naši cestu jsme začali v informačním centru Veselý výlet v Temném Dole. Není to žádné obyčejné „íčko“.  Mapu a radu, kam se vydat, tady samozřejmě dostanete, ale to není zdaleka všechno. Manželé Klimešovi, kteří Veselý výlet založili a už třicet let vedou, jsou pro mě duší východních Krkonoš. Pod hlavičkou Veselý výlet se pod jejich rukama zrodilo neuvěřitelné množství aktivit a projektů. Zasadili se o opravu místních památek (opuštěných chalup, kapličky, božích muk), pořádají výstavy, divadelní představení, v obchůdku prodávají výrobky výhradně lokálních dodavatelů a každého půl roku vydávají sezónní časopis pro návštěvníky Krkonoš. Pavel Klimeš je „chodící encyklopedie“ tohoto regionu, který důsledně dokumentuje historii svého kraje, sbírá fotografie a mnohdy velmi pohnuté příběhy vesnic, domů a jejich obyvatel. Díky projektu Archa Krkonoš můžete do jeho archívu nahlédnout i online. Jako první suvenýr (na začátek veselého výletu) si odvážíme krásný diář, do kterého Lenka Klimešová posbírala krkonošské milostné příběhy, minulé i současné. Děkujeme za inspirativní návštěvu a vyrážíme…kam jinam než do kopce!

Pavel Klimeš zakladatel Veselého Výletu.

Tohle není Ještěd! To jsou Krkonoše!

Silueta Černé hory nás trkla už v Trutnově při cestě do Krkonoš. V hlavě jsme neustále resetovali mapu ČR…že by odsud byl vidět Ještěd? Ne, fakt ne….silueta s „raketou“ na vrcholu patří Černé hoře nad Janskými Lázněmi. Sobota slibovala zamračené počasí a tak jsme vyrazili na tématickou cestu s pracovním názvem „Z Temného dolu na Černou horu“.

Dětský park Kabinka na Černé hoře v Krkonoších obsahuje i slackliny.

Hodila by se k tomu ještě divoká příroda, ale to se bohužel nepodařilo. Byl to spíš výlet do ne příliš dávných dějin architektury…Nahoru nás vyvezla supermoderní kabinová lanovka Černohorský express, na jejímž konci číhá dětský park Kabinka. Nás strašila předpověď počasí, takže jsme se jen pokusili přejít po slackline (marně), minuli jsme horolezeckou stěnu, lodičky a kárky „pro mrňata“, zakázali dětem koloběžky a vyrazili k vysílači. Boží raketa. Takovou a ne jinou jsme my, děti sedmdesátých let, kreslili pořád. Jen vzlétnout.

Televizní vysílač Černá hora na hřebeni Krkonoš si můžete z dálky splést s vysílačem na Ještědu.

Nádherný sestup od Černé boudy

Cestu dál lemuje hezká naučná interaktivní stezka o kosu horském, takže jsme si ani nevšimli, jaké monstrum se před námi pomalu vynořuje. Ano, hotel Černá bouda, obří oplechovaný kolos působí na horské louce, jako kdyby sem spadl z Marsu. Snad na důkaz lidského původu před něj postavili ještě tenisový kurt, protože to je přece to, co chceš na horách dělat…hrát tenis. Spěcháme tedy dál, hlavou kroutíme, ne kvůli fantastickým výhledům (protože je mlha), ale protože „Tohle“ prostě nejde pochopit :o)

Hotel Černá bouda na hřebeni Krkonoš je dost diskutabilní stavbou.

Cesta dolů lesem nám ale zvedla náladu. Počasí se umoudřilo a cesta po dřevěných chodníčcích na rašeliniště byla nádherná. Při cest po hřebeni na nás z mraků vykoukla i Sněžka a byly vidět skoro celé Krkonoše. Na duši nás pohladily Vlašské boudy, několik roubených chalup rozsypaných na rozlehlé louce s úžasnou dřevěnou zvoničkou. Odtud jsme pak sestupovali Vavřincovým údolím kolem krásného potoka s vodopády prudce až do Velké Úpy.

Sněžka od posledně trochu povyrostla

I přes všemožná varování, že se máme Sněžce raději vyhnout, protože jsou tam přes léto davy turistů, nemohli jsme odolat. Je to přeci jen nejvyšší hora České republiky, a tak jsme to riskli. Rozhodli jsme se vynechat lanovku a vyrazit nahoru po svých. Bydleli jsme na horské boudě Portášky, takže jsme při výstupu ušetřili pár set výškových metrů. Cesta na Sněžku je odsud dlouhá jen 5,5 km a s dětmi trvá asi 2,5 hodiny. Otázka ale je, jak je vlastně vysoká. Opět se potvrdilo, že nic není definitivní a 1602 m, jak jsme se učili ve škole, už neplatí. V roce 2014 Sněžku přeměřili a vrchol Sněžky má podle nových výpočtů 1603 m. Výhled na celé Krkonoše je naštěstí ale pořád stejně krásný.

Herní krajina Pecka je prostě pecka

A pecka na závěr. Když vyjedete lanovkou z Pece pod Sněžkou na Portášky, můžete strávit krásný půlden v herní krajině Pecka. Není to žádný z těch parků s kolotoči a horskými dráhami a dalšími předraženými atrakcemi. Tady najdete nádherné dřevěné sochy obřích rozměrů, které představují zvířata pro něž se Krkonoše staly domovem. Ve stínu lesa můžou děti pobíhat po lanových mostech mezi čapími hnízdy, svádět šiškovou bitvu s ohromnými lesními mravenci, vlézt do pusy obřímu rysovi nebo zmiji a sklouznout se jelenovi z paroží. U horní stanice lanovky si můžete za 50 korun koupit dřevěnou kuličku, kterou u některých soch určitě využijete. To bude vaše jediná dobrovolná investice,  protože se zde neplatí žádný vstup. Je to krásné místo třeba na piknik s krásným výhledem na Pec pod Sněžkou, které nás naprosto okouzlilo.