Mít odrostlejší děti je ve Vysokých Tatrách výhoda. Byli jsme tu před asi sedmi roky s dvouleťákem a šestiletou dcerou a odvezli jsme si z nejvyšších Slovenských hor takový trochu rozpačitý pocit. Vysoké Tatry jsou o prázdninách plné turistů dychtivých pro krásách nejmenší velehor světa a s malými dětmi se dostanete pouze na ta nejvíc exponovaná místa, která trpí na stánky se suvenýry, fronty a použité papírové kapesníky za každým šutrem. Když ale už můžete přidat do kroku, tak za hodinu od výchozího bodu konečně dojdete do těch nádherných Tater.
Pokud byste se chtěli davům alespoň trochu vyhnout máme další tip, zkuste se sem vydat na podzim. Vysoké Tatry jsou září a říjnu možná ještě nádhernější než v horkých prázdninových dnech. Počasí bývá v horách často stabilnější. Babí léto v horách je prostě nádherné! Jak váš čas s dětmi ve Vysokých Tatrách strávit jsme sepsali do následujících tipů. Všechny jsme vyzkoušeli a můžeme doporučit!
Pohled na Vysoké Tatry od Popradu.
K Jamskému plesu bez lidí, Vysoké Tatry v zádech!
Všude, kam cestujeme se snažíme najít místa, která ostatní cestovatelé míjejí. Ne vždycky se to podaří a najít takové místo ve Vysokých Tatrách není vůbec jednoduché, ale při naší poslední návštěvě se nám to povedlo. Blázinec u Štrbského plesa jsme rychle opustili a vydali se po červené směrem k Jamskému jezeru. Cesta je součástí tatranské magistrály a potkáte tu hodně lidí. Většina z nich ale pádí dál na Kriváň. My jsme ale trefili den, kdy se lidí tím směrem vydalo jen docela málo. Jamské pleso je skutečně nádherné, není tady žádné občerstvení, takže se tady nikdo moc dlouho nezdržuje. Když vydržíte najde se pár minut, kdy máte jezero jen sami pro sebe.
Kolem Rakytovských pliesek zpět
Ještě krásnější ovšem byla cesta zpět po modré turistické značce k Bielému Váhu. Před lety si tu zařádila vichřice a je tu skvěle vidět, jak si les po kalamitě dokáže poradit. Stromy jsou zatím ještě nízké, tak svoji šanci dostaly moře borůvčí a malin, které se střídali s porosty úžasně růžových květin, které naše oblíbená appka PlantNet identifikovala jako vrbovku úzkolistou. I když přes osmi lety vypadaly Vysoké Tatry po vichřice velmi zuboženě, v dnešní době jsou kopce krásně zarostlé a absence stromů umožňuje návštěvníkům krásné výhledy na tatranské kopce! V polovině cesty zpět ke Štrbskému plesu je odbočka k naučnému chodníku Rakytovská plieska. Tady není už ani noha a plieska jsou opravdu neuvěřitelně krásná. Ani jsme si nevšimli, že máme v nohách 13 km.
K Popradskému plesu jsme dojeli na kole
Prozkoumávat hory ze sedla bicyklu je zajímavá zkušenost, ale má to samozřejmě jako všechno svá pro a proti. Cesta do kopců je skvělá. Půjčili jsem si elektrokola a vybrali jsme trasu, která vede po asfalotvé cestě ze Starého Smokovce (půjčovna kol avalanche.sk) až na Popradské pleso. Bylo neskutečné horko a cesta nahoru pěšky byla opravdu úmorná. Jak bylo vidět i na turistech, kterých jsem po cestě předjížděli spousty. Na elektrokolech byla cesta sice snazší, protože motor vám v podstatě umázne převýšení několika stovek metrů. I tak jsme byli nahoře dost zadýchaní. K elektrokolům je nezbytné dodat, že dělají hory dostupnější, ale pro řadu lidí mohou být nebezpečnější, protože dosáhnou poměrně vysoké rychlosti. A třeba při sjezdu z hor mohou být někteří cyklisté nebezpeční, když se prodírají přes pěší turisty. Proto prosím buďte vždy opatrní, helma na kole by měla být samozřejmostí!
Elektrokolo dělá hory dostupnější, ale také s sebou nese zodpovědnost.
Domácí kuchyně v horách
K plesu jsme přijeli také hladoví- Nabídka jídel v Chatě u Popradského plesa nás příjemně překvapila. Žádné smažené prefabrikáty, ale poctivý guláš, svíčková, knedlíky nebo halušky. Tak jsme i dobře poobědvali. I obsluha byla dost rychlá, takže i přes stovky lidí, kteří měli stejný nápad jako my, jsme si neměli na co ztěžovat. Trochu jsem se báli, že všichni ti jedlíci a žíznivci se budou chtít s námi vydat na vycházku kolem plesa.
V horském oku žili pstruzi
Naštěstí se většina turistů držela právě kolem chaty, maximálně k plesu sešli kousek od chaty. Když jsme se vydali jezero obejít, bylo nás na úzké stezce pár, i přesto, že Popradské pleso patří k nejkrásnějším ve Vysokých Tatrách. Jezero má neskutečně azurově modrou barvu a každých 20 metrů se vám otevře nový, ještě fotogeničtější záběr. Ledovcové jezero v Mengusovské dolině se původně se jmenovalo Rybí pleso, protože v něm jako v jednom z mála horských jezer žili ryby – pstruzi potoční.
Plány v horách může zhatit počasí!
Velkou Svišťovku jsme vybrali na mapě Tatranské unikáty. A taky trochu podle jména, doufali jsme, že uvidíme i ty sviště… 🙂 Chtěli jsme přes ni dojít až k Zelenému plesu. No, to se nepovedlo, ale i tak je to hezká trasa s krásným výhledem na Vysoké Tatry a okolí. Prudké stoupání od Skalnatého plesa je jen na začátku a na konci a mezi tím jdete po horském chodníku po vrstevnici přes obří kamenné pole, takže nemáte čas myslet na únavu a přeskakujete z kamene na kámen. Pod Svišťovkou se ze sedla přehoupl mrak a my jsme okusili velkou pravdu, že počasí se v horách může změnit z minuty na minutu. Na vrcholek se nakonec v hustém dešti vyškrábal jen Tom s Julinkou, zatímco my jsme Kryštofem čekali schovaní za skalkou pod sedlem.
Není ostuda se vrátit!
Vítr byl opravdu šíleně silný a tak jsme zcela intuitivně obrátili mimo jiné proto, že jsme potkali čtyři místní kluky, kteří nás před sestupem k Zelenému plesu varovali. Nakonec by to bylo asi hodně těžké i za hezkého počasí. Ze sedla pod Velkou Svišťovkou se totiž „padá“ několik stovek metrů dolů náročným horským terénem. Než jsme došli zpátky na Skalnaté pleso zvládli jsme uschnout. Bohužel místní restaurace nás trochu zklamala. Ze všech, které jsme navštívili byl tenhle „bufet“ v 1751 metrech zdaleka nejhorší. Škoda.
Náš výlet do Vysokých Tater se uskutečnil s finanční podporou Ministerstva dopravy a výstavby Slovenskej republiky.
O autorech:
Jana, Tom, Julinka (15) a Kryštůfek (10). Jsme rodina, která věří, že cestování je způsob, jak nejlépe strávit společný čas a něco se naučit nejen zvenčí, ale i o sobě navzájem.
Věříme, že cestování zbavuje děti i dospělé strachu z neznámého. Ukazuje, že svět není takový, jak nám ho předkládají večerní zprávy.
Nejsme lovci destinací – nemusíme spát každý týden někde jinde, ale jsme sběrači společných zážitků s dětmi. Dobrodružná cesta nemusí být na Filípinách, ale může se odehrát i v sousedním lesíku.
Založili jsme stránku Objevíme svět! a chceme, aby byla místem, které rodiny s malými i velkými dětmi inspiruje a motivuje k cestování.
Více se o nás můžete dozvědět zde.
Napsat komentář