Dítě jménem Kuba – máma se synkem bloguje

Tereza píše blog o svém životě s  „malou neřízenou střelou“, se svým synem Kubou. A není to vždycky sranda…ale někdy to sranda být může!  Tenhle rozhovor vznikl opravdu zajímavým způsobem. S Terezou jsme se neznali. Ale propojila nás naše společná kamarádka Zuzana, která dělá úžasné mapy Moje Česko. A rozhovor o tom, jaké to je být blogerkou a mámou zároveň, byl na světě. Tereza odpovídá na www.objevimesvet.cz a na stejné otázky odpovídáme my jí na jejím webu – www.ditejmenemkuba.cz.

Tak jaký je svět podle Kuby?

Ve světě online celebrit, tedy blogerů, vypadá všechno pohádkově. Určitě vám hodně lidí tuhle pozici závidí a myslí si, že máte lehčí život než oni. Máte?

Nemyslím si, že by mi někdo záviděl. Já nesdílím jenom hezké věci, píšu o životě. A ten není vždy jen růžový. U mě nenajdete samé hezké – stylizované fotky, které teď válcují sociální sítě. Naše fotky zachycují reálný život. Včetně rozházených hraček, mě nenamalované …  To samé příspěvky a články. Nepíšu o tom, jak jsme věčně vysmátí a happy. Tak to prostě není :). Ale pokud by se přeci jen našel někdo, kdo by záviděl, tak nemá co :). Tím, že bloguji, rozhodně nemám lehčí život než kdokoli. Přečtěte si například článek „Jak vypadá běžný den“.

Vaše děti jsou součástí vaší veřejné prezentace. Jak prožíváte otázku jejich soukromí?

Nesdílím jeho nahé fotky, nikdy jsem nezveřejnila obsah jeho nočníku, píšu o něm hezky a s láskou. Ale jestli si myslím, že mě jednou zabije? Ano, to si myslím :D.

Často nestíháte, máte spoustu práce s prací a k tomu ještě všechna ta práce s vaším blogerským koníčkem. Co vás nejlépe motivuje v blogování, proč máte nakonec vždy chuť v tom vytrvávat, i když je to tak náročné?

Motivuje mě několik věcí. V prvé řadě je to fakt, že díky blogu mohu pomáhat. Sleduje mě hodně lidí a je v tom velká síla a společně dokážeme pomoci hodně lidem, především dětem. A i kdybych někdy přemýšlela, že přestanu (jakože jsem o tom již přemýšlela), tak toto mě drží. A další věcí je, že mi píšou maminky, že jim dávám sílu a naději v tom, že to jde zvládnout a zvládnout i s úsměvem :).

Kdyby vám někdo dal milion korun a na rok vypnul celý internet, jak byste takový rok využili?

Tak nejprve bych asi bojovala s abstinenčními příznaky, ale pak by se mi hrozně ulevilo a cestovala bych, rozhodně bych cestovala. Miluji cestování, poznávání nových zemí, lidí, kultur … A taky bych psala. Víte kolik bych měla času na psaní, kdyby nebyly ty internety? 😀

Když zůstaneme u těch peněz: rádi cestujete, kolik byste potřebovali úspor, abyste se vykašlali na vydělávání a na rok s dětmi vyrazili čistě cestovat kolem světa?

Já cestuji hodně nízkonákladově. Nikdy nejsme v pětihvězdičkových hotelech, nejíme v luxusních restauracích atd. Ale samozřejmě by záleželo na tom, zda by mi zůstaly závazky, které mám teď nebo bych potřebovala jen peníze na cestování. Pokud jen na to, tak by jich nebylo potřeba mnoho :). A můj sen je cesta kolem světa a věřím, že se mi ho podaří zrealizovat. Ale na vydělávání se bohužel nebudu moci vykašlat. A víte co? Já vlastně asi ani nechci, mám svou práci moc ráda.

V jakých situacích (si) nejvíc nadáváte?

Nejvíc si nadávám, když dřív mluvím, než myslím. A stává se mi to dost často a pak mi je kolikrát líto, co jsem vypustila z pusy. No a taky si nadávám, když něco zapomenu doma a musím znovu vyběhnout až k nám nahoru.

Pokud byste mohli smazat ze světa nebo ze svého života jednu nespavedlnost/křivdu, kterou vnímáte, která by to byla?

Děti by neměly být nemocné. V rámci mého projektu Pomáhat s radostí, pomáháme i několika nemocným dětem a rve mi to srdce. Jsou to neskuteční bojovníci. A je to neskutečně nespravedlivé.

Jaké situace vás zaručené potěší, kdy jste nejšťastnější? Myšleno obecně v životě a pak i ve vztahu k blogování.

Nejšťastnější jsem, když je šťastný Kuba. To bez debat. A ve vztahu k blogování? Že to lidi baví, že čtou mé příspěvky, že si kupují knihu, že mi píší krásné zprávy. Z toho jsem vždy úplně nadšená.

Nejšťastnější jsem, když je šťastný Kuba.

Chtěla by ses blogováním živit?

No jejej, živil by nás náš život.

Chtěla bys svou komunitu lépe znát, tedy ji  i potkávat offline?

Tak já se snažím. S mnoha jsem se již potkala, s mnoha se potkáváme opakovaně. Před koncem roku mi vyjde druhý díl knihy Dítě jménem Kuba (jestli ho napíšu – haha) a mám v plánu objet několik měst v ČR, abychom se mohli potkat.

EDIT Říjen 2018 – Tereza knihu skutečně napsala. 🙂 Koupit se dá zde.