Holčičí výlet do Cornwallu
A je to tady! Z našich dětí rostou super parťáci na cesty. Podařilo se nám to, o co se už dlouhou dobu snažíme, tedy necestovat s dětmi v módu “bereme je s sebou”, ale “cestujeme s dětmi”. Vyrazily jsme s desetiletou Julinkou na holčičí výlet do Anglie a moc jí děkuji, za prima společnost ( a taky za následující článek).
Jen my dvě a Cornwall
Julča jede do Cornwallu
Týden před tím, než jsme měly letět se mě zmocnila strašná tréma. Nevěděla jsem, co mám čekat od Anglie. Nakonec se ale ukázalo, že to bude super. Po asi devíti hodinách cesty přes Vídeň a Londýn jsme do letěly do města Newquay. Byl to ten nejsenzačnější pocit. Hned na letišti jsme si daly obří horkou čokoládu a kávu v mamčině nejoblíbenější anglické kavárně Coffee Republic. Čekaly jsme na autobus a přijel dvoupatrovej. Mamka mně vždycky říkala, že jí bývá v anglickém autobuse špatně, protože všechno jezdí v protisměru a navíc nahoře je to jak na lodi. Mně to ale nevadilo. Seděly jsem nahoře a byl super výhled. Na kopích se pásly ovce a pak jsme uviděly moře. Chtěla jsem hned vystoupit a už tam zůstat napořád.
Konečně u moře
Ocet na rybu?
Hned jak jsme se ubytovaly, šly jsme rovnou k moři. Po cestě jsem si koupily fish and chips. Paní se mě zeptala, jestli na to chci “vinegar”….OCET???…Naštěstí mi to mamka přeložila a já řekla: “No, thank you”. Možná jsem to měla zkusit, ale garantuji vám, že bych se pozvracela.
Fish and chips na pláži chutnají nejlíp.
Newquay pláže a akvárium
Pak jsme na ulici potkaly chlapa v neoprénu se surfem a tak jsme ho sledovaly a dovedl nás až na pláž. Bylo docela zima a vítr, ale moře bylo plný surfařů – dospělých i dětí. Já jsem neměla surf a to mě celkem mrzelo. Sbírala jsem sepiové kosti, kterých tam byly mraky, a mušle.
Dům na útesu, kam se dá dojít jen po úzkém mostku.
Druhý den jsem šly zase na pláž a ukázalo se, že nad pláží je akvárium, a to jsme si nechtěly nechat ujít. Nejlepší byli krokodýli, kteří vypadali, jako z plastu, ale pak se najednou rozplavali. Dostaly jsme plánek s úkoly. Třeba co žere mořský koník, nebo kolik očí má pětinohá hvězdice.
Na farmě s klukama ve Veryanu
Pak jsme jely navštívit máminu kamarádku Rocio, která je sice Mexičanka, ale na rok přijela do Anglie k rodičům svého muže. Bydlí ve vesnici Veryan, na farmě, kde chovají krávy. Všude kolem jsou pastviny ale pár kroků z kopce a objeví se moře. Mají tři děti: Santiago je starej jako já, Andrés má 5 let a mají ještě miminko Ninu. Šli jsme s nimi do přístavu Portloe. Se Ssntiagem jsme nevěděli, jak spolu máme mluvit, tak jsme házeli žabky. Večer jsme se ale pobavili, protože jsme jim dovezli naši oblíbenou hru DOBBLE se zvířaty. Byla to sranda, protože jsem si pořád pletla “carrot” a “turtle”, takže jsem pořád říkala místo “želva” “mrkev” a strašně jsem se nasmáli.
Nekonečné pastviny a moře všude nadohled- to je Cornwall.
Na St. Michel’s Mount jen při odlivu
Chtěli nám ukázat cornwalskou pamětihodnost St. Michel’s Mount. Je to hrad na ostrově, ke kterému se dá dojít jen když je odliv. Když je příliv, chodníček, který k hoře vede, je zaplavený mořem. Počkali jsme na příliv a došly jsem až do poloviny cesty a stály jsme jako “na hladině”.
Příliv brzy zaplaví cestu úplně.
Eden Project
Eden project je devět skleníků, které vypadají jako obří skleněné polokoule. Uvnitř je deštný prales a v druhé půlce rostliny, které můžeme najít ve středomoří. Měli tam krásné květiny a super zmrzku.
Skleníky v EDEN PROJECT jsou jak ze vzdálené budoucnosti.
Uvnitř Eden projektu -v pralese.
Super pláže
Nejlepší ze všeho ale byly v Cornwallu pláže. Poslední den jsme jeli na super pláž v Portholand. Bylo teplo, tak jsme se i vykoupali. Já, Andres a Santiago jsme lovili kraby. Byla to super zábava. Vždycky jsme museli nadzvednout kámen počkat až se usadí písek a najít zavrtávajícího se kraba. Jsou hodně maskovaní, takže jsme jich našli jen sedm. Andres jim pak postavil zámek z písku, kde si mohli pobíhat.
„vamos a la playa..“ po anglicku
Největší úlovek
Ten týden strašně utekl a já jsem tam chtěla ještě zůstat. Rozhodně se tam ale ještě vrátím.
Napsat komentář