Tři dny intenzivního pochodu napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, takový je Fjällräven Classic Denmark. Treku pořádaného v roce 2017 počtvrté jsme se kromě Dánů, Švédů, Němců, Holanďanů, a dokonce pár lidí až ze Spojených Států či Koreje poprvé účastnili i my Češi – táta se dvěma syny (12 a 15 let).
Classic Denmark – jen pro pořádné chlapy!
O čem je Fjällräven Classic Denmark
Fjällräven Classic Denmark je obdobou známějšího, delšího a o dost náročnějšího pochodu, který pořádá stejnojmenná firma Laponskem. Firma toto pěší dobrodružství exportuje také do Asie na ostrovy kolem Hong Kongu a do USA, do coloradských Rocky Mountains. Zájem o tyto „zážitkové“ akce je tak velký, že předloni spadl firmě server ani ne hodinu poté, co začala prodávat „lístky“ na trek za polárním kruhem. I vloni byly všechny pochody „pryč“ během 48 hodin. Samozřejmě si trasu můžete projít zcela nezávisle, ale organizovaná účast nabízí mnohé výhody – počínaje instantním vojenským jídlem zahrnutým v ceně a konče případnou zdravotní pomocí, pokud by se účastníkovi něco nepříjemného stalo včetně případného transportu zpět do civilizace.
Špatné počasí neexistuje…nebo jo?
Norské fjordy s dětmi?
Do Norska se s dětmi vypravila Lucie a doporučila 5 míst, která si děti v Norsku zamilují.
75 kilometrů za 3 dny
Být někde první je vždy zavazující. Uvědomuji si to, když si zavazuji tkaničky už notně navlhlých bot a do tropika stanu divoce buší kapky deště. Jejich rytmus mě a mé syny provází na každém kroku už druhý den spolu s optimistickými úsměvy pořadatelů. Svítí do ranní mlhy, na tmavé rozblácené cestě i kontrolních stanovištích, kde dostáváme do vandrovních knížek razítko na důkaz, že jsme absolvovali vytyčenou trasu. Rozmazaný inkoustový obtisk siluety polární lišky stvrzuje, že máme za sebou další desítku kilometrů z konečných 75 kilometrů. Denně jich ujdeme s plnou polní pětadvacet, večer nás čeká improvizovaný kemp na pronajaté louce, kde si stavíme stany u společného prostoru na vaření. Jídlo je v ceně startovného, jen si ho musíme sami připravit a odpadky následně přesně rozdělit podle materiálu, aby se daly recyklovat. Do hučení plynových vařičů a deště syčí velký oheň a nastupující tmu zahání folková kapela.
Večer se všichni setkali u ohně. I když v pláštěnkách.
Bláto, pot a déšť
Těžko říct, zda to byli Skotové, kdo první přišli s tvrzením, že na golf neexistuje špatné počasí jen nevhodně oblečený hráč, nebo Skandinávci, kteří totéž vztáhli na oblečení pro pobyt v přírodě. V zemích, kde prší značnou část roku přistupují k vodě padající z nebe zcela jinak než my, ostatně mají pro déšť bezpočet výrazů – může být tvrdý, měkký, bodavý, hladivý, mazlivý i něžný. A samozřejmě lyrický, zpěvavý, rockový, soulový či jazzový. Současně může pršet rovně, šikmo, bokem a někdy i zespodu vzhůru. Málokdy je však déšť nepřítel, je brán jako součást přírody, byť je jako kdekoli jinde… studený a mokrý. Teď zkouší, kolik z poutníků svéhlavost přírody vydrží a zda je Fjällräven oblečení skutečně tak nepromokavé, jak říkají nálepky ze zkušebních laboratoří s hodnotami vodních sloupců. Většinou tomu tak je a tělo se při intenzivním pochodu paří ve vlhkém dusnu. Horší to je s botami.
Pro kluky to byl určitě test odolnosti.
Království za …boty?
Cestu vedoucí mezemi ohraničenou vlnícími se obilnými klasy a vlčími máky střídají pochody po silnici, kdy nohy narážejí na tvrdý asfalt v mlaskajícím rytmu. Jsou zatíženy váhou těla, jakož i batohu, ve kterém si neseme spacák, stan, karimatku, jídlo, nádobí i oblečení na převlečení. Někdo to má těžší někdo lehčí, na startu vážily velké batohy i padesát kilo… málokdo se však dostane pod dvacet. Vzpomenu si na rady experta na přežití Johanna Skullmana, který tvrdí, že o svá chodidla bychom se měli starat minimálně třicet minut denně. Nejen o tom mluví, ale nosí s sebou speciální krém, struhadlo na peeling, pudr. Při každém odpočinku bychom si měli boty sundat, nechat nohy, ponožky i obutí vyvětrat, chodidla namočit do vody.
S nemluvnětem na kole do Tibetu?
Přečtěte si rozhovor o dvouletém Sašovi, který s rodiči absolvuje takhle extrémní cesty.
Jenže teď, v dešti, jsou rozmočená až a zouvat si těžké zablácené boty se nechce. A tak cítím, jak mi na chodidlech narůstají puchýře, jejichž velikost dávno přesáhla kovovou dvacetikorunu. Na každé z kontrolních zastávek je sice zdravotník a také odborníci německé firmy Hanwag vyrábějící kožené trekové boty, ale ani jejich impregnace na „zemlbábově“ rozmáčené pohory už nepomáhá. Pouze šťastlivci vybaveni těmito botami šitými ručně dvojím stehem na téměř stoletých strojích tvrdili, že zůstali v suchu a v pohodě.
Trasa Fjällräven Classic byla dobře značená.
Loňský rok byl podle pořadatelů nejnáročnějším ze všech sezon. Dokonce museli trasu měnit kvůli příliš rozbahněným cestám, pochod podél moře posunout do vnitrozemí, pláž zaplavily divoké vlny. Přes sto padesát lidí cestu vzdalo. Více než Dánsko tak letos účastníci poznali sami sebe. Cílem vytyčeným řadou vlajek a bannerů však probíhali postupně docházející za potlesku ostatních, jako by to byl maraton. Vyznamenání, ne nepodobné vojenskému řádu za chrabrost, který každý nakonec dostal, pravděpodobně zmizí časem v některém z šuplíků. Zato chvíle, kdy člověk upadl a sbíral těžce sílu se zvednout, kdy se prokřehlý klepal u syčícího táboráku a když si konečně zul pohorky jen s bolestí se ploužil vpřed, zůstanou v mysli dlouho. Zážitky mají být silné a Fjällräven Classic Denmark to plnohodnotně splnil.
Napsat komentář