Chtěli jsme vzít děti do Krkonoš. Naše nejvyšší hory jsou opravdu krásné, ale trpí na “přelidnění”. Proto jsme hodně zvažovali termín a nakonec vyrazili v polovině května. U nás na Moravě touto dobou už pomalu vyhlížíme třešně, v Krkonoších ale klidně narazíte i na sněžnou rolbu. Předpověď počasí nás do poslední chvíle děsila sněžením, ale nakonec jsme si užili tři krásné polojasné dny – tak akorát na výšlapy s dětmi.
Rozcvička kolem Bílého Labe
Ubytovali jsme se v Penzionu Slunečnice ve Špindlerově mlýně a na začátek jsme vyrazili na nenáročnou túru kolem údolí Bílého Labe. Dřevařská cesta, po žluté značce, utíkala, jako bychom šli proti času. Dole kralovaly rozkvetlé třešně a pampelišky, o kousek výš jsme našli petrklíče. Pak dlouho cestu lemovaly podběly a na kopci nás překvapil sníh.
a
V polovině cesty je Bouda U Bílého Labe, kde se dá trochu občerstvit a zpět do Špindlu vede asfaltka kolem Labe. Celá trasa je v pohodě sjízdná i s kočárkem, i když na začátku se trochu zapotíte.
A vy jste jen chodili?
Hodně lidí na naše výlety do přírody reaguje tím, že by to jejich děti nedaly, protože tam není žádná zábava. A přesně o to se snažíme. Na tomhle výletě jsme potkali maximálně dvacet lidí. Ostatní byli asi na Sněžce. Dobrodružství jsme ale zažili dost.
Nejdřív jsme v potůčcích kolem cesty hledali zlato, protože krkonošské kameny se dost podezřele lesknou. Koulovali jsme se a dělali stopy do sněhu. Z mostků jsme házeli větvičky a dívali se jak plavou. Pro všechnu tu “zábavu” nám cesta trvala asi šest hodin místo plánovaných čtyř.
a
Co na to Juli:
“Nejvíc se mi líbil obří placatý kámen v řece, na kterém se dalo chodit a ležet. Snažili jsme se překřičet hučící vodu, ale nešlo to.”
Odpočinek na kameni
Hřebenovka k pramenům Labe
Druhý den jsme vyjeli lanovkou na Medvědín. Na horní stanici lanovky jsem se trochu zdrželi, protože je tady krásné hřiště a obří 3D písmena, po kterých se dá lozit.
a
Co na to Kryštof:
“Nejlepší byla žlutá houpačka, která se kymácela na všechny strany a ještě se točila dokola. Připadal jsem si, jako když letím na drakovi.”
Lanovka se zapíná jen každou půl hodinu, takže objem lidí se tady lehce rozptýlí. Cesta začíná dřevěným chodníkem, který děti radostně přeletěly. Pak jsme vstoupili do lesa, kde nás už zase čekal sníh, takže nebyl čas na žádné fňukání. Když se cesta připojila na Krkonošskou magistrálu, podstatně zhoustl “provoz”, mezi skupinami chodců se proplétali cyklisti. Nebylo to úplně bezpečné, když nás rozjetí míjeli cestou dolů. Naštěstí kolem cesty vedla paralelní stěna z vyfrézovaného sněhu, po které se dalo bezpečně “brodit” až k Vrbatově boudě.
Odtud dál pokračovala už jen Julča s tátou, kteří nasadili tempo, aby došli až do cíle. A Kryštof s mámou se loudali zpět dolů. Jana: “V podstatě šlo už jen o to, kdo bude mít rychleji mokro v botech, protože odtátý sníh proměnil cestu dolů v potok. A to bylo bezva, protože házet sníh do vody je ještě lepší zábava než házet sníh někomu za krk :o).”
Tom: ”My jsme s Julinkou prošli ještě další asi 4 kilometry až na louku s prameny Labe, i když větší část cesty se muselo jít jen sněhem. Cestou zpět jsme se stavili na Labské boudě, což je opravdové monstrum. Ani se nám nechtělo věřit, že je nebo tedy bylo možné něco takového v tak krásných horách postavit. Ale čočkovou polévku měli moc dobrou.
Cestou zpět na Vrbatovu boudu jsme se pokochali pohledem z Ambrožovy vyhlídky, kolem vodopádu Pančavy zpět k Vrbatově boudě. Přišli jsme sice na poslední lanovku z Medvědína zpátky do Špindlu v 17 hodin, ale cestou zpět jsme šli opravdu úplně sami.”
a
Kolem Labské přehrady s adrenalinovým překvapením
Třetí den jsme už zvolnili a vydali se více méně po rovině na procházku kolem Labské přehrady. Nečekaně se náš výlet změnil v adrenalinové dobrodružství. Na konci přehrady totiž má své stanoviště Yellow point, místní agentura “na zážitky”. Podél přehradní hráze mají natažené lano, na které se zavěsíte v sedáku a můžete si užít 120 metrů dlouhou jízdu ve výšce 25 metrů. Po celkem dlouhém váhání, jsme se nakonec odhodlali a vyzkoušeli to všichni, i Kryštof v tandemu s tátou.
Co na to Juli:
“Zip line byla super. Odhodlala jsem se, až když na to šla máma. Ta se nemohla rozhodnout a skočit, tak ji pán z obsluhy trochu popostrčil. Já už jsem skočila sama.”
Další Yellow point nás potkal na konci cesty u řeky ve Špindlerově Mlýně. Strategicky umístěný aktivity park nemine nikdo, ať už jde od přehrady nebo z lanovky na Medvědín. I ty nejvíc unavené děti se tady rázem proberou a nutně potřebují jít na trampolínu, lezeckou stěnu, síť nebo vyzkoušet aquazorbing. Pro dospělé je tu obří houpačka. Zhoupnete se na laně z výšky asi 17 metrů!
Napsat komentář