Petr Horký: Děti jsou esperanto světa!

Cestování vás musí bavit! S dětmi to platí dvojnásobně.

Petr Horký, režisér, polárník a cestovatel. Na cesty se vydává nejen jako dokumentarista, ale cestuje i s rodinou – ženou Janou a dvěma dcerami Evou (9 let) a Luckou (5 let). Povídali jsme si spolu o tom, jak skloubit cestování s rodinou – jak najít čas, kde vzít peníze a jak s dětmi zvládnout samotné cestování.

Od kolika let s dětmi cestujete a kde jste s nimi všude byli?

Cestovat jsme začali hned, co se nám narodila Evička. Měla 5 týdnů a vyrazili jsme na Ještěd a do krásné přírody kolem Hrubé skály. Do prvního roku jsme zvládli ještě Djerbu (vymáchat ekzémy), kam jsme tedy vezli pro malou kompletní jídlo (maminka + příkrmy).

Pak Barcelona (15 měsíců), lyže v Rakousku (20 měsíců), Švýcarsko, Albánie autem (2 roky), lyže v Itálii (2,5 roku), na Bali (3 roky) a pak už přišla na svět Lucka a tu jsme hned do naší nomádské rodiny také zapojili.

Společně jsme byli v Norsku, v Polsku, v Německu a Francii, v Moskvě, na Kanárských ostrovech, ve Splitu v Chorvatsku, na Srí lance a teď naposledy na Maltě.

Děti objevují nové věci všude.

Zmiňuješ docela daleké destinace. Jak zvládáte létání s dětmi?

Zásada našich rodinných cest je následující: dokud to baví děti, baví to i nás a ruku v ruce s tím kdekoli na světě jsme v pohodě my rodiče, tam jsou v pohodě i děti. Ano, jsou to spojité nádoby, které začínají u toho, abychom byli za sebe zcela srovnaní s cílem a plánem cesty.

Velkou výhodou je, že drtivou většinu zemí, kam se chystáme s rodinou, jsem už dřív projel pracovně, takže mám spoustu zkušeností nejen s tím jak to tam funguje, ale často taky s tím, jaký průběh mají jaké místní choroby atd. (O to víc mají děti i manželka radost z toho, pokud jedeme někam, kde jsem ani já ještě nebyl a o to víc se já potajmu připravuji a učím, abych byl na všechna možná rizika připraven. Ale navenek dělám machra jako že o nic nejde a vlastně se k tomuto samostudiu přiznávám až teď.)

Letadlo je mnohdy potíž i pro dospělé, natož pro děti. Asi každý z nás absolvoval někdy let, kdy malý prcek vydržel brečet celou cestu (i naše Lucka prořvala celý let na Kanáry, i když to nebyl její první a normálně nebrečela prakticky vůbec). Ano, trpěli jsme všichni, celý let. Nejdřív jsme si asi všichni v duchu říkali, jak je nám dítěte líto, pak jsme chtěli zabít jeho rodiče proč ho sem brali, pak letušky, že si s tím neví rady a nakonec člověk touží po tom, ať se letadlo konečně zřítí a ukončí ten strašlivý proces sdíleného utrpení. 😉

Na cestování s dětmi je skvělé, že nemají žádné předsudky a díky cestování si jich mohem méně vytváří.

Co tedy poradíš, aby let nebyl pro všechny utrpením?

Máme kamarádku, která žije napůl v Evropě a napůl v Asii. Letadla může uvádět jako přechodné bydliště. Ano, jejím dětem můžete vytknout cokoli, ale cestování je baví. V tom slovese je zakleto celé kouzlo – musí to bavit! Jestli sami nejste v letadle v pohodě a je to pro vás utrpení, dvakrát si rozmyslete, jestli se na daleké cesty nevybodnout a užívat si bližší destinace.

Vycházejme tedy z toho, jaké máme podmínky: omezený pohyb, jsme víceméně vázaní na jednu řadu sedadel (pokud rodina sedí pohromadě – i když vás ale systém rozesadí, buďte si jistí, že skoro vždycky se dá dohodnout s letuškami a okolo sedícími, povyměňovat si místa a dostat se k sobě. I pro spolupasažéry a pro palubní personál je lepší, pokud je rodina v pohodě a pohromadě, proto se nebojte komunikovat a spolupracovat s okolím.

To ale asi nestačí. Máte nějaké triky, jak udělat let pro děti zábavným?

Na delší cestě máme k dispozici obrazovku a digitální hry u každého sedadla. Dobrá cesta je pro dítě taková, kde se dějí změny, kde je překvapení a málo stresů. Takže naše pravidlo číslo jedna zní, že vychovávat můžeme jindy, v letadle ne.

Proto s sebou máme tablet s oblíbenými pohádkami a hrami. Dále nemáme docela napevno stanovený režim jídel. Manželka má připravené dobrůtky – bacha, nemusí to být vždycky jenom nekvalitní sladkosti, ale taky třeba kousky oblíbeného domácího koláče, na kousky nakrájené ovoce, chuťovky nějakého dospělého jídla, které se normálně nejí atd.

V tašce na palubu jsou vždycky i pastelky, omalovánky, kreslené knížky, Dobble. Jak jsem řekl, důležitá je možnost změny a minimum omezení, kterých by si náš malý cestovatel všiml a které by mu kazily náladu. Naše zkušenost z mezikontinentálních letů je taková, že dřív nebo později se stejně o slovo přihlásí spánek.

Petr Horký cestuje s celou rodinou.

a

To vypadá jako těžká práce vydat se s dětmi na cestu letadlem…

Člověk musí akceptovat, že zkrátka cestuje s prckem, takže musí mít společný program. Zapomeňte na dlouhý klidný let, kdy spokojeně popíjíte sklenku vína, sledujete film, který jste už dlouho chtěli vidět a nic vás neruší – možná budou prchavé hodiny, kde drobotina usne, a pak (pokud neusnete sami) to půjde.

Po probuzení je ideální udělat průzkumnou procházku po letadle, společně přemýšlet odkud je třeba který cestující, kam asi jede – naše děti jsou (proboha po kom?) docela extrovertní, a tak si často popovídáme i se spolucestujícími a člověk získává úplně nový pohled na svět i na lidi různých ras a kultur. Děti jsou esperanto světa.

S dětmi se nikdy nenudíte.

Hodně lidí řeší, že vydat se na cestu s rodinou by je finančně zruinovalo. Jak to máte vy?

To je nejčastější reakce našich známých, že by si podobné výlety nemohli dovolit, protože je to drahé. Není. Zapomeňte na cestovní kanceláře. Sedněte k internetu, napůjčujte si knihy. Nastudujte si danou zemi nejen z konzervativních informací vládních a lékařských webů (to neshazuji, jen si jsem vědom toho, že žádná oficiální organizace nebude riskovat osočení z navádění, pokud nebude dostatečně varovat před jakýmkoliv rizikem) ale i z vyprávění, z blogů lidí, co v dané zemi byli.

Pak si udělejte čas a dejte si třeba hodinu na objevování zákonitostí v cenách a itinerářích letenek. Dnešní letecká síť je už tak neskutečně hustá a frekventovaná, že přepravci jsou schopni profitovat díky gigantické mase cestujících i na velmi levných letenkách.

Levné letenky ale obvykle znamenají nekonečné přestupy. To s dětmi fakt nechceš!

Levná letenka nemusí nutně znamenat desetihodinové celonoční čekání na opuštěném letišti. Pokud nepočítáte každou korunu, můžete si poskládat doslova libovolnou cestu i s dvoudenními stopovery kdekoliv jen budete chtít. Dejte tomu čas. Najděte v tom logiku. Anebo se jednoduše zaregistrujte na webech, co posílají sezónní nabídky – a čekejte, až přijde, co sedne do vašich rozpočtů i cestovatelských tužeb.

Petr Horký

A jak vybíráte bydlení?

Opět si udělejte čas a hledejte na internetu různé možnosti ubytování – někde jsou nejvýhodnější nabídky na booking.com anebo airbnb.com. Ale jsou místa, kde nakonec vyjde nejlevněji koupit si pobyt v hotelu, protože máte v ceně všechna jídla a je jenom na vás, nakolik bude hotel omezením, anebo naopak ukázkou svobody.

Nemusíte být přítomni na každé jídlo, nemusíte být v pokoji každou noc – někdy fakt překvapivě vyjde nejlevněji koupit si třeba nejlevnější all inclusive last minute zájezd za pár korun (někdy je celý pobyt levnější než samostatná letenka) a naplánovat si, že polovinu nocí strávíte jinde. Budete překvapeni, co všechno se na trhu s cestovním ruchem může objevit za nabídky.

To zní skoro jako odhalování zločinu, když chce člověk najít výhodnou letenku nebo bydlení.

Je nutné tomu dát čas – aby člověk začal chápat logiku tohoto trhu, aby dostatečně dlouho hledal a konečně aby postupně sbíral zkušenosti, které pochopitelně budou vykupovány postupnými omyly. Proto na sebe nebuďte naštvaní, když občas nepořídíte nejvýhodnější nabídku anebo když vybrané bydlení bude daleko od původních představ. To je život, chybami se člověk učí.

Jaký byl tedy váš nejlepší (cenově) úlovek?

Za nás – asi nejlevnější dovolenou jsme pořídili, když jsme s rodinou zpáteční letenky na Maltu (dva dospělí a dvě děti) pořídili za celkových(!) devět tisíc korun pro všechny a ubytování na místě stálo patnáct tisíc – protože jsme upřednostnili bydlení v centru starého města Valletty před nejlevnějšími variantami, každopádně to šlo pořídit ještě za míň. K tomu je pak třeba připočíst útratu na místě. Jasně, není to zadarmo, ale jsou to peníze, které se dají našetřit při alespoň trochu fungujícím rodinném rozpočtu.

Petr Horký při práci.

My hodně zápasíme s časem – jak sladit pracovní a rodinný kalendář. Jde to vybalancovat?

Mám dost velmi bohatých kamarádů, kteří prostě málokdy mohou třeba na dva týdny opustit práci. A mám taky docela hodně kamarádů na dávkách a v mamahotelu, kteří mohou odjet kdykoli, ale prostě mají prázdné kapsy (ty bych pak odkázal na metody diginomádů atd.).

Tedy v čase vidím větší komplikace, než v nákladech. Ale doporučuji cestovat na okrajích sezony, kdy by mohla být i menší tlačenice o dovolené v práci. Manželka i já fungujeme na volné noze, takže z tohoto pohledu se nám určitě plánuje líp. (Má to samozřejmě i svá negativa – např. málokdy cestujeme bez počítačů a jakmile děti večer usnou, vrháme se na vyřizování mailů.)

Se školáky to ale už taková volnost není, ne?

Dokud děti nechodí do školy, je to ještě celkem v pohodě, protože jste závislí jenom na vlastní organizaci pracovních povinností. Jakmile do plánování vstoupí časová tyranie školy, pololetí, písemek a zkoušení, začne to být teprve zábava. Jedni mí známí, švýcarští investoři, mají po světě řadu nemovitostí, krásnou farmu v Jižní Africe atd. – ale prostě cestují jen o prázdninách, protože prestižní a drahá škola u Zurychu bez výjimky neomlouvá jiné, než nemocí podložené nepřítomnosti. Je jedno, kolik zaplatíte.

Naštěstí švýcarský řád je na hony vzdálen českému přístupu k pravidlům a povinnostem, a tak jsme se zatím s každou učitelkou dohodli. Opět – hlavní je komunikovat. Co bychom se měli během cesty doučit? Na co se máme připravit? Jaké úkoly udělat a případně jaký referát si z cesty připravit. Když jsme byli otevření domluvě (blahoslavená svědomitost mojí manželky, já bych se často prostě sebral a odjel), nakonec jsme se s každou učitelkou shodli na tom, že cesta samotná nabízí tolik poučení a osobnostního růstu, že to dává smysl.

Když už tedy dokážete sladit rodinný rozpočet i časové plány, nezbývá než zvolat: Hurá do světa!

Petr Horký na severním pólu.

Petr Horký

Petr Horký

Petr Horký

Petr Horký

O autorovi: