8 věcí, na které si dát pozor při plánování první dovolené s dítětem

Nikde nejsou pláže tak dlouhé, teplota tak akorát, písek tak jemný a barvy tak kontrastní jako právě na Kanárských ostrovech. K tomu skvělé jídlo, milí lidé a příznivá destinace jen na “pár” hodin letu od nás a máme skvělé místo na první “velkou” dovolenou s malým dítětem. Beátě byl zrovna rok a půl, takže letenku měla ještě zadarmo a tak jsme se rozhodli vyrazit. Záhy jsme ovšem zjistili, že i takové pohodové místo může mít při cestování s dítětem svá úskalí. Čeho se tedy vyvarovat?

Pro Objevíme svět napsala Jana Bártová.                                                                               14. 3. 2019

Člověk míní, děti mění.

1.    Necestujte jako baťůžkáři.

Byli jsme zvyklí cestovat narychlo, nalehko, moc neplánovat. Ve dvou je to pohodička. Stačí jen zabalit si pár věcí, vzít si pas, peníze, pojištění a tradá. S dítětem je takový postup o dost složitější. Beáta sice docela ráda cestovala, ale potřebovala k tomu své oblíbené hračky, zábavu na celou cestu, jídlo, dobroty. Vydat se na cestu ze dne na den bez přípravy bylo prostě příliš náročné a složité, než aby se to dalo v pohodě zvládnout.

2.    Vyhněte se zbytečným přestupům.

Jezdit hromadnou dopravou je fajn, jenže… V momentě, kdy jsme se museli z městečka, kde bydlíme, dopravit nejprve do Brna, odtud pak vlakem se dvěma přestupy do Bratislavy a z nádraží v Bratislavě městskou hromadnou dopravou na letiště, cestování dostalo zcela novou dimenzi. Připočtěte tři zavazadla, nosítko, kočárek a batole, které se zrovna moc nebaví a cesta se mu zdá dlouhá. Příště bych se rozhodně nechala odvézt nebo zaplatila parkování na letišti. Za větší komfort pro všechny to rozhodně stojí.

3.    Nízkonákladové aerolinky nebrat!

Další věc, kterou jsme tak trochu nedomysleli, byl nízkonákladový let na Lanzarote. Cena byla sice nižší, ale když se k tomu přidala cena za odbavené zavazadlo, už to zas taková hitparáda nebyla. Žádné jídlo, žádný komfort a místo necelých pěti hodin jsme díky přestupu v Madridu letěli sedm hodin. Jako největší problém se ale ukázal přestup samotný. Že nám zavazadla neodbaví na celou cestu, ale že musíme nejen přestoupit, ale počkat si na zavazadla a v Madridu je znovu odbavit, jsme zjistili až na letišti v Bratislavě. Když jsme měli už při odletu z Bratislavy půlhodinové zpoždění, říkali jsme si, že letadlo nejspíš nestihneme a budeme nocovat na letišti.

Nakonec jsme se do letadla na Lanzarote dostali na last call jako úplně poslední cestující jen díky značnému sportovnímu výkonu a velké benevolenci španělských letištních kontrol. Dodnes si ale vybavuji, jak běžím kilometr a půl dlouhým madridským terminálem s vysmátým dítětem v kočárku, manžel se všemi zavazadly za mnou, a my oba zralí akorát tak na velkého panáka, kterého jsem si ale nemohla dát, protože už jsem tehdy byla těhotná.

4.    Pozor na doporučení od bezdětných

Ano, to je zásadní chyba. Když vám bezdětná kamarádka řekne, že je to super místo a že máte všechno po ruce, klidně to může znamenat, že je kolem spousta barů a obchodů, ale moře je deset kilometrů daleko a bez auta se zkrátka neobejdete. My kupříkladu měli slíbenou samostatnou vilku hned vedle pláže v surfařské vesnici. Vilka byla krásná, ale přímo pod horami. Na pláž to bylo zhruba čtyři kilometry, což s rok a půl starým dítětem v tom teple několikrát denně nešlo. Navíc ve svém stavu jsem se na to ani necítila.

Pláž byla ke všemu opravdu surfařská, takže zázemí žádné. Do městečka jsme to měli z pláže další čtyři kilometry a s kočárem se v nafoukaném písku jezdit nedalo. Ve finále to vypadalo tak, že manžel nosil surf a dítě, já všechny věci a jídlo, a cesta se dala zvládnout maximálně ráno tam a odpoledne zpátky. Na polovinu pobytu jsme si pak raději zapůjčili auto.

5.    Doplňkové vybavení pro dítě? Raději s ním nepočítejte.

Po místních jsme chtěli nočník. Postýlku jsme nepotřebovali. Dle španělské tradice jsme dostali postýlku a na nočník jsme museli čekat zhruba dalších pět dní (ze 14denního pobytu). V některých zemích to tak prostě chodí. Samozřejmě je ideální vzít si takové věci s sebou, ale s váhovými limity v letadlech a omezenými kapacitami v zavazadlech to občas nejde. Hlavní je z toho nedělat vědu. Dítě to nějak zvládlo a my taky.

6.    Výlety? Ano, ale s rozumem.

Když už letíme někam daleko, vždycky si vybranou destinaci chceme pořádně prohlédnout. To zahrnuje výlety, průzkum nejzajímavějších míst, zkoušení různých zážitků. Beáta nám názorně předvedla, že některé věci, jako je třeba tříhodinová jízda autem nebo výlet autobusem v místních sopečných pláních, podnikat nechce.

Velmi rychle jsme pochopili, že pokud si to chceme alespoň trochu užít, je dobré přizpůsobit se jejím biorytmům a cílové lokality vybírat podle toho, aby se tam líbilo i jí. To v podstatě znamenalo, že když jsme chtěli jet někam dál, museli jsme vyrazit v době, kdy obvykle spí, aby se propsala v autě. Místo sopečných vyvřelin jsme zvolili raději některou z krásných pláží nebo okrasných zahrad, a hlavně jsme to nelámali přes koleno.

Na cestách je třeba se dětem přizpůsobit.

7.   Pozor na METRO

Na zpáteční cestě jsme na dva dny zavítali do Madridu. Chtěli jsme se tím vyhnout dalšímu zběsilému přestupu a taky tak trochu ochutnat zdejší městský život. Bylo to báječné. S čím jsme ale úplně nepočítali, byla celková nepřipravenost místního metra. Absence bezbariérových vstupů a výstupů nám dala docela zabrat. Tahat kočár, zavazadla, nosítko a dítě do 70 schodů je totiž tak trochu adrenalinový sport. My jsme to během jednoho dopoledne, kdy jsme se jeli ubytovat do centra, museli zvládnout několikrát, a opravdu bych si to už nechtěla zopakovat.

8.    S dětmi je to prostě dražší. Počítejte s tím.

Jet někam jen na týden se nám samozřejmě nechtělo. Malé dítě se aklimatizuje déle a člověk se taky potřebuje vzpamatovat z té cesty, která je prostě s dítětem na klíně (v náruči, za krkem, kdekoliv) mnohem náročnější. I proto jsme se rozhodli pro delší čtrnáctidenní dovolenou, kterou jsme si nakonec prodloužili ještě o dva dny v Madridu. Pronajali jsme si vilku, surf, auto na týden. To všechno samozřejmě něco stálo.

Když jsme si k tomu připočítali jídlo a věci pro dítě, dostali jsme se na částku, za kterou jsme klidně mohli vycestovat do nějaké exotičtější země přes půlku světa. To jsme také s druhým dítětem udělali a vydali jsme se tentokrát už ve čtyřech na měsíční pobyt na Bali. Život je zkrátka otázkou volby. A to platí i pro cestování s dětmi.

Cestování s dětmi není vždy jednoduché, ale stojí to za to!