Udělat tenhle rozhovor nebylo snadné. Nejdřív měl málo času Honza, pak jsme zase my z Objevíme svět zmizeli na nějakou dobu na Maltu a pak do Švýcarska a Francie. Nakonec se posádka obytňáku Naruby.life stihla vrátit domů, ale tenhle rozhovor je především zajímavý tím, co všechno jde, když je vůle. A tak není důvod jej nezveřejnit. Otázek byla spousta a spousta jich během rozhovoru vyvstala, takže se se sympatickou rodinou z blogu Naruby.life se na stránkách Objevíme svět určitě nevidíte naposledy. 

Ale teď už si pojďte přečíst něco o tomhle krásném projektu.

Rozhovor s Naruby.life

Celá rodina Naruby.life

Jak dlouho už jste vlastně na cestě?

Na cestě jsme už téměř 10 měsíců. (červen 2019, teď jsou Rychtaříkovi už doma)

Co jste od toho počátku projeli, kolik zemí, měst, farem…

Ujeli jsme společně skoro 17.460 tisíc kilometrů. Nejdéle jsme byli v Rakousku, Portugalsku a Španělsku. To jsou země, kde jsme zároveň pracovali jako dobrovolníci na farmách. Ostatními zeměmi jsme spíše projížděli a jen pochytávali jejich krásy cestou. Jedním z našich cílů bylo země, jejich kulturu, zvyky a životní styl opravdu poznat. To je právě fajn na tom dobrovolničení. Většinou jsme na místech, která si člověk nevybírá jako cíl dovolené a má tak větší šanci splynout a zapojit se mezi místní. Nebo alespoň vidět, jak skutečně žijí. 

Skoro 17.460 tisíc kilometrů v obytňáku.

Proč jste se rozhodli s dětmi vyrazit na tak dlouhou cestu? Co byl ten hlavní impuls?

Ono to bylo takové postupné rozhodování. I proto tomu říkáme cesta a myslíme tím nejen to naše cestování, ale i to, jak to celé vznikalo. První děti nám vyrostly, ani jsme se nenadáli. Honili jsme se za tím, co jsme považovali za důležité a základní, co musí v každé “dobré” rodině být. Od hypotéky, přes placené školy, leasingy, načančanou zahradu, letní a zimní dovolená, kvalitní jídlo, pěkný oblečení, hračky…Takhle to bylo roky.  My jsme byli uhoněný, úplně svázaný, žili pořád v nejistotě a vlastně strašně nespokojený. Jen jsme to neuměli jinak.

Pak přišla naše dvojitá radost dvojčecí a u nás doma to obrátilo všechno vzhůru nohama. Honza byl v práci od rána do noci, doma neměl nikdo na nic čas a my přitom jen v té rychlosti sledovali, jak si nestíháme užít sebe, velkých kluků ani malých dvojčat.

Pak přišla krize ještě v práci a my se rozhodli, že takhle už to dál nejde. Že si uděláme společný měsíc, kdy si srovnáme hodnoty a pokusíme se být jednou doopravdy spolu. Začali jsme plánovat, hledat, co je pro nás důležité a co doopravdy chceme, až z toho vznikla naše cesta NARUBY. Na rok. 🙂

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Poslechněte si podcast o cestování s dětmi s Fox on board!

Tentokrát jsme zpovídali Marka a Báru Líškovi, kteří cestují se třemi dětmi.

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Co jste dělali před cestou? Práce, děti škola?

To už jsme nakousli vlastně v předchozí otázce. Honili se za penězi. Dělali jsme téměř 15 let v reklamě. Reklamní předměty. Vozili sem plastový věci z Číny. Tu stopu toho, co jsme sem navozili už nesmažeme. Snad nám budiž útěchou, že jsme vždycky byli ti, kdo prosazoval kvalitu, dlouhou dobu užitnosti a smysluplnost. Někdy se nám to dařilo, jindy pochopitelně vítězila cena nad kvalitou. 

Od víkendu k víkendu, naše děti byly vždycky ty poslední ve školce nebo družině. Jinak jsme to neuměli.

Matěj, Jáchym a Josefínka

Jak komplikované bylo doma vyřídit všechny věci? Bydlení, škola, práce?Jak dlouho to trvalo, než jste vyrazili?

To je překvapivě snazší, než by člověk čekal. Důležité bylo to rozhodnutí. Měli jsme náskok v tom, že jsme Kryštofa, jediného ze zákona školou povinného, měli v domácím vzdělávání, protože chodil na Svobodnou školu. Matěj už je na střední, tam jsme požádali o přerušení. Zbavit se věcí doma byla v té euforii spíše radost, potřebovali jsme už dlouho zjistit, co všechno vlastně k životu potřebujeme a nepotřebujeme. Práce, ve které jsme jsme skončili a poprvé po téměř 20 letech se od ní dokázali odpoutat, potom byla jedním z dalších důvodů, kvůli kterým jsme se rozhodli odjet. 

Domácí vzdělávání na cestách

Čeho jste se nejvíc báli? 

Nejtěžší byl asi ten pocit vzít dětem domov a vydat se do neznáma a nejistot. Udělat všechno jinak, než je zvykem. 

Taky jsme na začátku hodně bojovali s tím, co si řekne okolí. Byli lidé, kteří nás podporovali a taky ti, kteří byli naprosto proti a naši cestu odsuzovali, většinou na nás právě přenášeli svoje strachy. To jsme se potom shodli s rodinami, které jsme potkávali na cestách, že je běžné. A taky jsme nakonec přišli na to, že tenhle strach úplně zmizí. Že si vážíme podpory a zbytek postupně ztratil na významu.

Co je dobré vědět pro ty, co by s něčím podobným někdy bojovali, že nejzásadnější na tom je, že ty strachy, co člověk má, se většinou nenaplní a naopak život přinese něco jiného, nečekaného. 🙂

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Rozhovor s Janou ze S dětmi v báglu

V textech, které píše sama nebo pro ni píšou další maminky se věnuje mateřství, rodině ale především cestování.

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Měli jste před odjezdem nějakou finanční rezervu? Kolik peněz zhruba potřebuje rodina, aby takhle mohla vyrazit?

Měli jsme takovou rezervu, že samotným nám to trochu nahánělo strach. Naším pravidlem je, že musíme mít stále rezervu takovou, abychom se vždycky mohli vrátit a mít na cestě prostředky na to, abychom mohli řešit krizové situace. A pak už vždycky nějak bude. Myslím, že neexistuje nějaká dogmatická částka, kterou rodina potřebuje. Každá má jiné potřeby. My jsme se rozhodli, že hlavní náplní naší cesty bude dobrovolnictví s dětmi na ekofarmách. Tam se pracuje výměnou za předávání zkušeností, bydlení a stravu. Takový měsíc na cestách potom může stát do 1000 Euro.

Naruby.life cestuje s dětmi

Každá rodina má jiné potřeby a také jiné náklady na život.

Jak těžké je učit dvě děti z různých ročníků na cestě?

Máme školou povinného jenom Kryštofa. Matěj střední školu přerušil. A je to hodně těžké. Na cestě nemáme žádný pravidelný režim, je spousta dalších věcí, které se na cestě učí a poznává a tak máme dny, kdy zabereme víc a dny, kdy se ke škole ani nedostaneme. Určitě bude potřeba se připravit na přezkoušení a doplnit to, co po cestě nestačíme. Problém to ale určitě nebude a náš obdiv mají ti, kdo se rozhodli své děti doma učit dlouhodobě.

Bylo těžké si v rodině prosadit se všemi členy, že  budete psát blog a vaše soukromí bude narušeno sdílením fotek, textů a tak? 

Tady to bylo asi nejtěžší pro nás rodiče. Strach byl spojený ještě s tím, jak jsme mluvili výše o tom strachu z toho, co si řekne okolí. Je těžší se na takovou cestu vydat a ještě s ní jít s kůži na trh. Tady naštěstí pomohlo to, že máme moc fajn ohlasy a je nám to naopak v mnoha situacích oporou. Pořád si nějakou část soukromí pochopitelně chráníme.

Kluků jsme se ptali a těm je to spíš jedno, než že by to nějak řešili. Občas o tom mluvíme, jestli to máme zapotřebí, ale zatím jsme se vždycky shodli na tom, že smysl nám to dává. Až nebude, přestaneme.

Naruby.life

Psaní blogu nám dává smysl.

Obytné auto je limitováno prostorem, přesto bez čeho by se vaše děti neobešly, o co byl doma největší boj, abyste si vzali s sebou.

Žádný takový boj jsme neměli. Kluky jsme nijak neomezovali, vzali si co chtěli a spíš je na cestě vidět, že spoustu toho dokonce zbytečně. Mají s sebou nějakou elektroniku, herní konzole a notebook. Malým jsme vzali pár hraček, lego a nějaké věci na tvoření, Josefínka si vzala dva kočárky na panenky. 🙂 Stejně si nejraději hrají s tím, co potkáváme na cestách.

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Podcast s tatínkem Saša jede

Saša jede: Jsme netypická rodina, jsme stále spolu!

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Jakou věc používáte nejčastěji a doma se vám zdálo, že ji nebudete vůbec potřebovat

Tady je na místě asi otázku otočit. Máme s sebou spíš věci, které jsme mysleli, že potřebovat budeme a nepotřebujeme. Třeba domácí pekárnu na chleba, jogurtovač nebo fén. Ty se těšíme, až někde vyložíme. 

Naruby.life

Děti si nejraději hrají s tím, co po cestě najdou.

Je třeba něco, co vám chybělo? 

Věci nám nechybí. Chybí někdy soukromí, přátelé, rodina a teplá sprcha. 🙂

Co je vlastně wwoofing? 

WWOOF je organizace, která propojuje ekologické farmáře a projekty s dobrovolníky. Funguje už přes 40 let. Celý systém je založený na principu dobrovolnické práce výměnou za předávání zkušeností, bydlení a stravu. Kdyby někoho zajímalo víc, máme o tom celý článek u nás na blogu.

Jak takové farmy hledáte? 

V základu to funguje tak, že každá země má svoji místní organizaci, tam se zaplatí drobný poplatek a přes webové stránky organizace se oslovují jednotlivé farmy, tzv. hostitelé, zda nepotřebují dobrovolníky. Je poměrně specifické hledat farmy pro rodiny, nezbývá, než znovu odkázat na článek. Je to dlouhé povídání.

Jak dostáváte zaplaceno?

Za wwoofing nijak. Tam žádné peníze nefigurují, je to čisté dobrovolnictví. Možná jedině výslužku, kterou často dostáváme když odjíždíme. 🙂

Naruby.life

Děti práce na farmách baví.

Potřebujete třeba peníze na benzín, oblečení a podobně. Jak si na cestě ještě přivyděláváte? Nebo jedete z úspor? Jak velký rozdíl je v nákladech na život doma a na cestě? 

To je častá otázka a trochu to vypadá, že od nás lidé čekají nějaký jednoduchý návod. Žádný neexistuje a je to jako v normálním životě. Každý máme jiné možnosti a je to hodně o prioritách. Je jednou z výhod dnešní doby, že umožňuje práci na dálku nebo na cestách. Parta lidí z Travel Bible dala dohromady snad 150 možností, jak si jde přivydělávat na cestách. My jsme potkali spoustu rodin a všechny se živí různě. Pravda, většinou právě prací na dálku.

My máme takový mix, od každého trochu. Nejdůležitější je asi to, že se snažíme mít minimální náklady.

Cestování není jako jedna velká dovolená. I nám chvilku trvalo, než jsme to pochopili a naučili se tak žít. Nejíme v restauracích, ale výhradně si vaříme sami, vyhýbáme se turistickým lákadlům. Oblečení nám stačí málo – máme pár kousků, se kterými si vystačíme. Pro děti dostáváme to, z čeho vyrostou děti jiných cestovatelů a zase rozdáváme to, z čeho vyrostou ty naše. Nakupujeme na Facebook Marketplace nebo jsme teď celou letní sadu oblečení pro děti objednali za pár drobných na Vinted.es.

Život na cestách nás stojí zlomek toho, co nás stojí život doma. I třeba díky tomu, že neplatíme dětem školy, neplatíme auta a nemáme žádné náklady na bydlení.

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Podcast s Děvče z hor

Túru s dětmi v horách nepřepalte!

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Měli jste někdy nastartováno auto s rozhodnutím, že se vracíte domů? 

Jasně. Dlouhodobé cestování s rodinou není vždycky jenom růžové a jsou chvíle, kdy člověk zatouží po vlastní posteli nebo samostatném životě. Ono pak stačí, když je víc dní za sebou hnusně a jsme z toho všichni unavení, zejména děti to potom dávají jasně najevo. Takže jsou situace, kdy se toho sejde víc a člověk má pocit, že už je toho opravdu dost a jede se domů. My žádné doma ale nemáme, takže v tomhle ohledu je to potom snazší. 🙂

Naruby.life

Být pořád všichni spolu dokáže být čas od času náročné.

Řešili jste na cestě nějakou nemoc některého člena rodiny?

Dlouho jsme se tomu vyhýbali a prvního půl roku vůbec nic. V druhé půlce pak jen nějaké rýmy a teploty, které u nás považujeme za vlastně prospěšné, když je něco špatně. Nakonec jsme měli jednu zkušenost s noční pohotovostí a ošklivou angínou, tady se ukázalo, že se vyplatí mít kvalitní pojištění.  Skvělá dostupnost lékařské péče ve španělské Andalusii, asistenční služba pojišťovny na telefonu, non stop soukromá klinika, kde se nám okamžitě věnovali, to vše bylo ve výsledku pozitivním zážitkem.

 A teď trochu z jiného soudku. Hodně ve svých příspěvcích na FB zmiňujete udržitelnost, zero waste, bezobalovost. K téhle životní filosofii vás přivedla tahle cesta?

Právě naopak. Tahle témata nás přivedla na tuhle cestu. Hodně jsme to doma řešili, snažili se žít nějak s respektem k přírodě, ale vlastně jsme to pořádně neuměli a cítili, že v tomhle ohledu chceme od života víc. A to nás právě přivedlo na cestu po ekofarmách. Původně jsme chtěli objet pár míst u nás doma, ale postupně vzniklo to, že se chceme učit od těch, co jsou v tomhle ohledu mnohem dál. A byla to dobrá volba, naučili jsme se toho už teď opravdu hodně. A je fajn, že to vidí děti, pro ně se to stává jejich přirozeností.

Naruby.life

Ekologie je pro nás důležité téma.

Při cestách po Evropě, máte pocit, že můžeme ten průšvih se změnou klimatu vyhrát?

Pravda, objevili jsme na cestě docela trefný pojem. Envirodeprese. Jak se těmi tématy zabýváme, tak když jsme někde, kde lidé opravdu žijí s ohledem na přírodu, máme z toho skvělý pocit. Pak stačí z bubliny vylézt, třeba zastavit ve městě nebo supermarketu, je to horší. Hodně taky hledáme informace týkající se těchto témat, tak z toho je pak člověku někdy smutno. Takže jo, věci se hýbou, ale jestli dost rychle, to máme někdy strach, že nestačí. A to jsme v Evropě. A tak děláme alespoň co je v našich silách.

Jak se na to dívají děti, nemají pocit, že je takový životní styl omezuje, malí asi ne, ale co ti starší?

Dobrá otázka. Tenhle životní styl je v mnoha ohledech náročný a hodně specifický, takže děti žijí jinak, než většina jejich vrstevníků. Nejvíc to asi pociťuje 11 letý Kryštof, který je hodně společenský a baví ho být se stejně starými dětmi. Ty se snažíme po cestě vyhledávat a je vždycky pěkný ho vidět, jak je mezi nimi jako ryba ve vodě. Ale taky je pěkný ho vidět, jak odhodil poslední zábrany, nevadí mu být sám uprostřed anglicky mluvících dětí a zjišťovat, jak žijí a fungují děti všude možně po světě. V tomhle ohledu udělal velké pokroky.  On tyhle věci má hodně rád a hodně ho to baví pozorovat. Navíc doma chodil do Svobodné školy, kde byl strašně spokojený, tak se na kamarády zase těší zpátky. 

Oproti tomu Matěj, který doma vlastně žil mezi školou, která ho nebavila a hraním na počítači, u kterého vydržel neskutečný počet hodin denně, tomu tahle cesta dala z nás asi nejvíc. Kolikrát je v mnoha směrech dál než my všichni dohromady a je fajn vidět, že dokázal vystoupit ze svého bludného kruhu a ví, co chce dělat. Ať budeme dál na cestách, nebo doma.
A dvojčata? Tady je nejkrásnější pozorovat dětskou bezprostřednost a přirozenost. Pro ty je každý den naprosto v pořádku, obytňáku říkají domů a plnými doušky si užívají toho, že vyrůstají v neustálé společnosti nás všech. A náležitě toho umějí taky využívat. 🙂

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

Cestovat s dětmi je nutnost!

To a mnohem více říká o cestování s dětmi v našem podcastu Petr Jan Juračka.

CHCI SI PŘEČÍST TEĎ

V čem jste se nejvíce změnili vy jako dospělí za ty měsíce na cestách v jednom obytném autě, většinou stále spolu? 

Pro nás asi bylo největší prozření vidět to, že nemusí člověk žít tak, jak to od něj očekává okolí nebo zavedené normy. V tom jsme dostali ohromnou mentální svobodu, bez téhle cesty bychom to asi nikdy nedokázali. 

A jak to změnilo děti? 

To bude nejvíc asi vidět až se vrátíme. Dvojčata rostou mílovými kroky, odjeli jsme s takovýma odrostlýma miminkama a jsou z nich najednou samostatný svébytný bytosti. Je krásný, že u toho můžeme být každý den.

O Matějovi jsme už říkali výše, že z takovýho přiotrávenýho kluka pohybujícího se mezi školou a počítačem je vyrovnaný skorodospělák, co na cestě objevil kouzlo čtečky Kindle a díky jednomu sousedovi, co nám každé odpoledne hrál na kytaru, se zamiloval do hraní na ukulele. Poprvý v životě ho slyšíme zpívat a klidně před lidmi, protože moc jinak to na cestě trénovat nejde. Kdyby nic, tak už tohle považujeme za úspěch a radost, kterou si do života ponese a třeba mu pomůže překonat i nějaký těžší chvíle v životě. 

Kryštof se krásně naučil pracovat s předsudky a jít si za tím, co chce. I když to je pro nás jako rodiče někdy náročný, hodně se ho v tom učíme podporovat. Shodli jsme se na tom, že kdyby nebylo téhle cesty, už dávno bychom spolu takhle pěkně nevycházeli. Vyrazili jsme pěkně na začátku jeho puberty a tím, jak ji musíme společně žít, naučili jsme se hledat k sobě cesty a vzájemné porozumění. 

Naruby.life

Je krásné být každý den u toho, jak děti rostou.

Co je podle vás největší přínos pro děti a pro celou rodinu na takovém cestování?

Největším přínosem je určitě to, že jsme spolu, máme společné zážitky a bude to snad navždy naše společné pouto. Máme docela velké rozdíly mezi dětmi, kdyby nebylo téhle cesty, pravděpodobně by se teď už spíše míjely a pak jednou k sobě teprve možná hledaly cesty. Jak oni mezi sebou, tak oni k nám a opačně.

Jste téměř u konce cesty, co se stane, až se vrátíte? Nebojíte se teď naopak návratu? Co doma, kde hledat práci? Jakou, když vám cesta asi dost dramaticky překopala pohled na svět?

To je otázka, na kterou těžko odpovědět. Sami úplně nevíme. Tím, že žádné doma nemáme a pohled na svět se nám opravdu překopal velmi, úplně nás to na nějaké konkrétní místo netáhne a necháváme to zatím hodně otevřené. To nám zase dává jakousi svobodu v tom se rozhodnout, co doopravdy chceme a jak chceme žít.

S jistotou teď lze říci jen to, že naší prioritou teď bude zaměřit se na vzdělání starších kluků a dál se věnovat našim tématům. Dál je žít a ideálně je propojit i pracovně.

Naruby.life

Naše cesta ještě rozhodně nekončí.

Poznámka Objevíme svět – na FB Naruby.life se mimo jiné píše toto: Domů se ale nevracíme, rozhodli jsme se v naší cestě pokračovat a náš dům pronajali na další rok… A jedeme dál, cesta za udržitelností pokračuje, sice dáme Matyldě chvíli voraz, ale zahálet nebudeme… 

Jako nová posila nastupujeme do školy, a abychom to měli blízko, budeme tam i bydlet… A Naruby.life dodávají. – Teď zůstáváme minimálně nějakou chvíli v Praze. Plánů máme spoustu.

O autorech:

Jsme rodina, která našla odvahu vystoupit ze zaběhnutých kolejí a vydala se na cestu NARUBY. Cestu, na které společně poznáváme svět pomalého cestování s dětmi, udržitelného způsobu života a domácího vzdělávání. 

Je naší vášní život naruby sdílet a být tak inspirací pro ostatní rodiny, které touží po změně, cestování, společných zážitcích nebo jim není lhostejný šetrný přístup k přírodě.

Pronajali jsme náš dům, prodali na co jsme přišli, přihlásili se do domácího vzdělávání, koupili 25 let starý obytňák a vyrazili na cestu NARUBY.

Naše touha něco změnit, poznat a ukázat dětem to, v čem spatřujeme skutečný smysl, nás přivedli na cestu po evropských ekofarmách, kde pracujeme jako dobrovolníci.

Honza (43), Tereza (40), Matěj (17), Kryštof (11), Jáchym a Josefína (3)