Rozhovor s Janou, co cestuje S dětmi v báglu

Jana Červenková, S dětmi v báglu

Jana Červenková je známá spíš jako ta Jana, co píše blog S dětmi v báglu. V textech, které píše sama nebo pro ni píšou další maminky se věnuje mateřství, rodině ale především cestování. Cestování s malými dětmi! A tak bylo jen otázkou času, než ji oslovíme s prosbou jestli by neodpověděla na pár našich otázek. No na pár! Vzhledem k tomu,že Janu sledujeme už dlouho a víme, že je neuvěřitelně činorodá, rozrostl se nám rozhovor na trochu více otázek. Věříme ale, že je natolik zajímavý, že pro vás nebude problém jej dočíst až do konce. S Janou jsme se navíc dali dohromady a pro jejího nového průvodce Rakouskem, na který sbírá peníze na HitHitu jsme jí napsali kapitolu o našem oblíbeném Vorarlbersku.

Kde se vzal nápad začít si psát blog a jaké bylo jeho původní téma a záměr?

On to původně neměl být vlastně ani blog, ale takové Ověřeno rodiči, čili portál, kde budou rodiče sdílet své zkušenosti s rodinnými výlety a dovolenými. No, jenže na portál jsem neměla peníze, tak mi kamarád doporučil, ať začnu psát blog a postupně si na něj vydělám. Zpětně se musím smát té naivní představě, že tomu tak opravdu bude😊.

Všechno se to odehrálo v době, kdy v naší rodině zaúřadovala rakovina. Byla jsem svědkem toho, jak se z vitálního člověka během tří měsíců stane pouhá vzpomínka. V tu chvíli jsem si řekla, že prostě vykročím vpřed a udělám něco jinak. Že nechci jen o něčem snít a pak zjistit, že už je pozdě.

Jak dlouho jsi jej psala bez povšimnutí, tedy bez větší čtenářské základny?

Já si to, Tome, popravdě vůbec nepamatuju. Jen vím, že to ze začátku bylo dost frustrující.  Každý článek mi dal spoustu práce, opravdu jsem nad některými trávila i několik hodin a pak to „olajkovalo“ pár lidí. Často jsem si říkala, jestli to má vůbec smysl a nebylo by lepší se na to vyprdnout.

Jaké bylo psát “jen pro sebe” a jak jsi blog propagovala?

Bylo to těžké. Já od začátku toužila po tom, aby se do obsahu zapojila spousta rodin a ono se to nedělo. Byla jsem netrpělivá.  Utratila jsem pár stovek za sponzoring na Facebooku, udělala jsem i nějakou soutěž (třeba o čepici, kterou jsem sama ušila😊) a vtírala jsem se, kde se dalo😊.  

Ale došlo mi, že tohle není úplně moje cesta. Že si nechci nikoho kupovat, že nechci mít desetitisíce fanoušků, co jsou jen „mrtvé duše“, ale že chci kolem sebe lidi, co to opravdu zajímá a ne ty, co přišli jen proto, že dostanou něco zadarmo. A myslím si, že se mi to podařilo. Minimálně dvě úspěšné Hithitové kampaně a vyprodaný průvodce jsou pro mě jasným důkazem toho, že lidi, co mě sledují, jsou ti, co mou práci umí ocenit.

Jana s dětmi

Kdy se to zlomilo a tvoje články začali lidi sdílet a číst ve větším?

Zaregistrovala jsem dva pomyslné milníky. Ten první byl v době, kdy jsem začala sdílet takové ty rodičovské „faily“. Už to nebylo jen o výletech jako takových, ale můj blog se stal místem, kde lidi zjistili, že v tom nejsou sami, že i někdo jiný je z toho celého rodičovství občas pěkně v „řiti“. Druhý zlom nastal v době, kdy jsem vypustila svou první hithitovou kampaň. Tam začala popularita blogu výrazně růst. Nikdy by mě nenapadlo, že má Hithit i takový efekt. Potvrdila jsem si to i nyní, když jsem vedla kampaň pro květinovou farmu Kytky od potoka.

Kolik času blogu věnuješ nebo jsi věnovala v době největšího zápřahu?

Strašně moc. Vyčíslit to asi nejde. Radši na to nechci snad ani myslet. Ale asi je důležité o tom mluvit třeba i v souvislosti s chystaným průvodcem. Protože to, že jsem během 4 dní dosáhla cílové částky, to, že jsem ji výrazně překročila, to neznamená, že mi spadnou peníze do klína jen tak.  Jsou za tím léta neplacené „práce“, opravdu hodiny a hodiny strávené nad sepisováním článků, tříděním fotek, budování komunity, navazování a upevňování vztahů, odpovídání na stovky dotazů…

Proč tvé děti nemají na blogu skutečná jména, jak vznikly jejich přezdívky a co tatínek?

Ten na blogu ani v postech na sociálních sítích vůbec nevystupuje?

Děti mají přezdívky a nikdy jsem je ani na fotkách neukázala zepředu. To je možná tak trochu taková blogerská rarita. Moje fotka se objevila všeho všudy 5x? Přijde mi důležité oddělit osobní život od toho virtuálního. Nechci, aby se moje děti staly jakýmsi prodejním artiklem, čímž se vlastně nepřímo stávají, když jich v rámci blogů „používáme“ k prodeji čehokoliv, ať už produktů či myšlenek.  

Tohle je zkrátka můj projekt, ne jejich. Každý to má jinak, nechci se vůbec nikoho dotknout, ale já je do toho nechci tahat víc, než tahám. Navíc mi ten svět sociálních sítí přijde velmi nebezpečný. Nikdy nevíte, kde fotka vašeho dítěte skončí. A s manželem to je podobně, též respektuji jeho soukromí. Ten možná k všeobecnému překvapení opravdu existuje, bydlí s námi a dokonce jezdí i na výlety😊. Doufám, že tomu tak i nadále bude. Člověk v dnešní době nikdy neví, že jo. 😊

Sleduješ sama nějaké blogy? Domácí či zahraniční? Jak se vlastně díváš na tehle on-line svět a život?

Přiznám se, že toho sama pro své soukromé účely moc vlastně nesleduju. Mám pár svých oblíbenců, které si na sítích cíleně „najdu“, ale sama jsem poměrně těžko ulovitelná.  Je to šílený časožrout a vlastně mi ten svět, kterého jsem součástí, nahání až hrůzu. Za chvíli spolu budeme snad všichni komunikovat jen skrz displeje? Vždyť už sdílíme třeba i porody, miminka mají své profily na instagramu…

Bohužel je to ale realita a já začínám mít pocit, že už to nebude jen o tom starat se o životní prostředí reálného světa, ale i životní prostředí toho světa virtuálního. Podívej se, kolik existuje mateřských blogů a většina z nich je o tom, jak chceme pro děti to nejlepší, hledáme hračky, co podporují jejich kreativitu a duševní rozvoj, televize je fuj, stejně jako mobil a tohle všechno pak vyprávíme skrz mobil na sociálních sítích. Paradox, že? A nejhorší na tom je, že to vlastně dělám taky! A čím dál tím víc mi to vadí.

Obecně je to jedno velké téma, kterému bych se ráda věnovala, protože mě to trápí.  Myslím totiž na naše děti, protože tohle je asi jejich budoucnost, jejich svět. I když se tomu bráníme, stává se online přirozenou součástí světa teenagerů a neuděláš nic. Prostě to tak je. Tak když už jsem součástí tohohle světa, budu se snažit o to, aby se nám v něm žilo co nejlépe. I proto třeba nedělám žádné placené recenze, protože prostě nechci v lidech vyvolávat pocity, že něco potřebují. Teda krom jedné jediné – trávit společný čas venku v přírodě.

Vedle těch negativ ale mají sociální sítě a online svět obrovskou výhodu – umožňují individualitám prosadit se, zviditelnit své projekty, rozjet podnikání… Člověk se spoustu věcí naučí, inspiruje se. Jen je potřeba v tom umět chodit, dokázat odlišit realitu a krásné pozlátko online světa. Jako kdo se přizná k tomu, že mu ruply nervy a křičel na dítě, až mu v uších praskalo? Že večer „sežral“ před spaním olejovky a zajedl to tatrankou? Všichni se fotíme jako happy rodiče, co posnídali řapíkatý celer… Tak bacha na to! Protože my dospěláci ještě jakžtakž dokážeme odlišit online vs. offline, ale co třeba puberťáci?

Dětství offline

Pomohl ti blog v životě? Práce, kamarádi, osobní rozvoj?

Asi mi pomáhá si učesat vlastní myšlenky? Určitě mi pomáhá profesně. A musím říct, že mi občas pomůže i zvednout „prdel“ a jít ven😊. Však je potřeba o něčem psát, ne? 😊 Ale našla jsem ve světě sociálních sítí i spoustu inspirace a skvělých lidí.

Jaké to je být najednou takovou veřejnou osobou?

Ty jo, divné. Sice nejsem žádná celebrita, ale občas si uvědomím, že mě vlastně sleduje 10 000 lidí. To je už slušné město! Už mě tu a tam i někdo pozná na ulici. V tomhle se stále hledám. Jsem z toho v rozpacích a vlastně mi to není úplně příjemné.

Co bys doporučila začínajícím bloggerkám a bloggerům, aby dělali pro úspěch svého blogu?

Ať jdou radši dělat něco jiného😊. V té miliardě blogů, co dnes existují, asi nebude úplně jednoduché prosadit. Takže těžko radit, navíc, já jsem trochu divná blogerka😊. Každý si musí najít tu cestu, která ho bude dělat šťastným. Pro mě bylo vždycky důležité to dělat čestně, nezaprodat se. Pak je potřeba trpělivost. A budovat dobré vztahy. Najít si něco, o čem nepíše každý. Já když jsem začínala, blogů o cestování s dětmi bylo pomálu. Teď rostou jak houby po dešti. A zase už pomalu píšeme všichni o tom samém…

Co je tvoje původní profese?

Pracovala jsem v marketingu v nadnárodní společnosti. Podílela jsem se na vzniku produktových novinek, na vývoji atraktivních obalů, televizní a tiskové reklamě… a hlavně jsem dělala hodně prezentací,  tabulek a grafů a plnila targety😊.

Jak těžké je skloubit blog s prací?

Já bych spíš položila otázku, jestli je těžké skloubit práci s rodinou. A to je sakra těžké a ještě jsem se to nenaučila.

Pomohla ti nějak práce při tvorbě blogu?

Tak určitě mi pomohl styl uvažování, který by člověk v marketingu asi měl mít. A kreativita. To je jedna z mála věcí, kterou mám na sobě ráda a umím se k ní nahlas přihlásit😊.

Předpokládám, že i úspěšný blog není zrovna výdělečný, co tě aktuálně živí?

Máš pravdu, můj blog nevydělává tradičním blogerským způsobem (čili reklamou),  protože jsem se rozhodla jít trochu jinou cestou. Nechci být pouhý nosič reklamního sdělení, ale snažím se vytvořit nějakou vlastní hodnotu. Takže žijeme celá rodina z jednoho platu. Díky zlato!  Ale já jsem skromná! Něco málo jsem vydělala prodejem prvního průvodce, i když ty získané zkušenosti převážily finanční stránku. A pak taky pracuji pro květinovou farmu Kytky od potoka, která pěstuje kytky ekologickým způsobem. Moje babička vždycky říkala „Nějak bylo, nějak bude.“

Výletů není nikdy dost!

Máš za sebou úspěšně vydaného průvodce Po Českém Švýcarsku, momentálně je rozebraný, jak tě napadlo vydat knihu?

Mít svého vlastního průvodce byl sen! Já jsem trošku úchyl na průvodce, mám jich doma v knihovně pěknou řádku. Strašně ráda si je prohlížím! (A taky schovávám ústřižky z novin, když narazím na nějaké zajímavé místo😊).  A těch výletů z Českosaského Švýcarska už bylo tolik! To by byla věčná škoda to nevydat! Taky mi přišlo, že řadu těch průvodců pro rodiny s dětmi, co existují, snad nepsali rodiče.

Třeba okruh přes všechny tři Jetřichovické vyhlídky, to je normální výlet pro dospěláka, ale ne výlet pro malé děti! Takových, i 30 km dlouhých výletů, jsem v podobných průvodcích našla víc.  Jasně, on není problém hodit děti do krosny a jít, ale já jsem chtěla vytvořit něco pro běžné smrtelníky a usnadnit cestování těm rodinám, co mají rády výlety na pohodu. Těm, co jsou smíření s tím, že se jejich výlety smrsknout třeba na 1 km a šťourání se v potoce. Ti ostatní žádné takové průvodce nepotřebují.

Vydat průvodce byl Jany sen.

Jak vypadá taková práce na knize, co to všechno obnáší? Jak dlouho jsi ji psala?

Otázka, na kterou nemám jednoznačnou odpověď. Dlouho. Když budu mluvit o Českosaském Švýcarsku, tak se bavíme třeba o 2 letech? Pokud se započítává i to, že člověk musí nejprve všechny trasy s dětmi naplánovat, projít a nafotit. Samotné psaní trvalo několik měsíců, hodně intenzivně jsem na průvodci pracovala půl roku. Ale nesmím opomenout ani dobu, kdy se věnuji blogu, protože ta by se do té práce dala regulérně započítat také. Bez něj by nebyla fanouškovská základna, bez té by nebyl Hithit a bez něj by nebyl průvodce…

I samotný Hithit je neskutečný časožrout. Co já se nařezala Dřevánků a našila zavinovaček! To samé platí pro průvodce Rakouskem. Ten je jiný v tom, že trasy jsem neprochodila se svou rodinou jen já, ale dalších 25 rodin. Ale i tady platí – kdyby nebylo blogu a komunity kolem, asi bych jen těžko dokázala oslovit tolik nadšenců do výletů, aby se mnou sdíleli své zkušenosti  a pak takhle skvěle zabodovat na Hithitu😊.

Je pro mě ohromnou satisfakcí, že se do průvodce zapojili třeba lidi, kterým jsem v minulosti přes soukromé zprávy na FB radila s jejich dovolenou, prostě jen tak. A skoro jsem brečela dojetím u zpráv, když mi lidi psali, že mě přeci musí podpořit, protože první průvodce byl super a hodně jim usnadnil plánování jejich dovolené. Prostě štamgasti už😊.

Aktuálně na průvodci pracuji poměrně intenzivně 6 měsíců. Organizačně to je velmi náročné, však si představ komunikaci s 25 lidmi ohledně jejich dovolených. V počítači mám 150 složek s fotkami! Vedle toho jsem napsala nespočet emailů v němčině (díky Bohu za ni!)… Musela jsem si povolat na pomoc obě babičky, protože pár týdnů jsem psala doslova nonstop. Chodila jsem spát i ve 3 ráno. Neříkám to proto, že bych se chtěla nějak litovat, je to má volba, jen chci ukázat, že to není žádné lážo plážo.

Teď jsme naštěstí ve fázi, kdy se prací ujala grafička, která knihu sází a korektorka, která se nad mým pravopisem dostatečně vyřádí. Následně pojedeme asi 3-4 opravná kolečka, budou se doplňovat popisky fotek až se dostaneme do stádia, kdy budeme všechny do jedné toho průvodce nesnášet a v tu chvíli půjde do tisku😊. Volba tiskárny je samozřejmě součástí celého procesu, stejně jako výběr papíru, formátu, desek, gramáží, no mě ještě klepne😊.

Proč zrovna České Švýcarsko?

No tak to je přeci jasné! Protože to tu máme krásné! Jsem odtud a nedám na tento kraj dopustit. A jestli si někdo myslí, že není kvůli členitosti babyfriendly, tak se šeredně mýlí! Naše děti mají mnohem radši právě všechny ty nerovnosti, skalní prolejzačky, než nekonečně dlouhé šotolinové cesty k nějakému cíli.

Průvodce po Českosaském Švýcarsku a omalovánky pro děti.

Pak přišly omalovánky – výletníkův průvodce, neměla jsi dost práce na prvním průvodci?

Měla. Ale tady se skloubila touha moje a touha mé grafičky vytvořit něco i pro děti. Něco, co je zabaví a něčemu přiučí.

A teď je tu novinka, aktuálně píšeš nového průvodce po Rakouských Alpách! Proč jsi se do toho pustila?

Já ti ani nevím. Matně si pamatuji, že jsem po prvním průvodci jasně a důrazně prohlašovala, že už nikdy víc! No, ono to bude asi jako s porodem😊. Taky člověk říká „Už nikdy víc!“ a pak ani nemrkne a už má zase panděro. U plánování dovolené v Rakousku jsem měla vždycky pocit, že to je jak hledání jehly v kupce sena. Je to tak krásná země, tolik míst, ale naplánovat to? Uf. Vždycky mi to sežralo tolik času! No a pak jsem jednoho dne zjistila, že už zas asi píšu průvodce nebo co😊.

Bude to stejný model jako první kniha?

V podstatě ano. Čtenář v něm najde tipy na krátké výlety obvykle tak do 5 km, které zvládnou i ti nejmenší výletníci. Odhadem 80 % výletů jsou zvládnutelné i s kočárkem. Ale to neznamená, že si na své nepřijdou rodiče starších dětí a větší dobrodruzi.  Jediný rozdíl oproti prvnímu průvodci je v tom, že jsem výlety neabsolvovala sama, ale že se do průvodce zapojilo víc než 20 rodin. Mou ambicí není pokrýt Rakousko od A až po Z, ale inspirovat a sdílet osobní zkušenosti, prostě to, co v mapě nevyčteš a nebo ti to trvá strašně dlouho.

Sbíráš peníze na HitHitu a velmi úspěšně. Pokryje výsledná částka, která přesáhla už 183%, všechny náklady?

Dobrá otázka. Zrovna teď mi volala ségra, že jsem jako v balíku. Jenže zdání klame. Já jsem z úspěchu nadšená a nejvíc z toho, že se pomalu dostávám na celkové náklady na tisk, logistiku, grafiku, korekturu.  Spousta lidí vyvalí oči, když jim řeknu, že jen poštovné bude asi 40 000 Kč. Nářez, že? Částka na Hithitu byla samozřejmě podhodnocena, abych měla šanci na ni vůbec dosáhnout. Počítala jsem s tím, že velkou část budu dotovat ze svého (tedy já žádné své nemám, tak z „manželova“😊).

Jen na vysvětlenou, v celé této částce není zahrnut žádný zisk pro mě😊. To jen, aby si někdo nemyslel, že teď budu chodit na výlety ve zlatých teniskách, batoh mi bude nosit šerpa a místo rozblemcanýho banánu budu chroupat kaviár.  Případný další zisk budou generovat až výtisky, které budu muset ještě nějak prodat, až hithit skončí. Inu, pečení holubi nelítají do huby😊.

Přivezeno z tiskárny.

Na co se mohou čtenáři v novém průvodci těšit?

V úvodu jsem se pokusila sepsat pár tipů a rad pro ty, co s dětmi míří do Rakouska poprvé. Hodně se věnuji i tzv. kartám hosta, díky kterým vyjde dovolená výrazně levněji. Ráda bych ale i tady zdůraznila, že nejsem Všeználek a odborník, ale celý průvodce je sepsán na základě mé vlastní zkušenosti a nejlepšího vědomí a svědomí.  Velká část se týká Salzburska, menší kapitoly se věnují Solné komoře, Tyrolsku, Korutanům, Vorarlbersku a přilípla jsem i malou ochutnávku ze Švýcarska.

Protože mi to nedalo, na poslední chvíli jsem zařadila i krátkou kapitolu o lyžování a sáňkování v Rakousku. A hodně užitečná mi přijde kapitola, kde všude si zpestřit cestu zpátky domů. Protože ta myšlenka, že i cesta je cílem, se mi líbí čím dál tím víc. Hodně lidí vnímá cestu na dovolenou jako takové malé peklo, přitom se z toho může stát skvělá součást dovolené.

Četl jsem, že první kniha byl jakýsi první krok ke splnění tvých snů. Jak se ti daří tyhle záměry koordinovat s rodinou, respektive s mužem?

Těžko. A stále narážím. Ono se na jednu stranu může zdát, jaký krásný život si žiju, pořád s dětmi na výletech… Ale každá mince má dvě strany. Tím, že nepracuji od- do, ale většinu času trávím doma s věčně nemocným Brácháčem, je samozřejmě veškeré financování rodiny na manželovi, což přináší určitou oběť z jeho strany (a taky je to občas trochu na palici být pořád s dětmi nebo tam, kde jsou děti).  A pak, i já žiji s věčnými pochybnostmi, jestli bych se neměla rodině potažmo muži věnovat víc, když mi myšlenky ujíždějí až příliš často k práci. Minimálně poslední půlrok je všechny dost šidím☹.

Co chystáš dále s blogem?

Nic. Mám před sebou poslední rok, než nastoupí i Brácháč do školy. A tak koketuji s myšlenkou, že si prostě dám prázdniny. Ten čas s dětmi nám nikdo nevrátí. Není mi 20, bude mi 40. Chci si to prostě maximálně vychutnat. Takže jsem si zakázala jakékoliv další plány. Minimálně na rok. Pojedu zřejmě v nějakém udržovacím režimu. Prosím vás všechny, co jste to dočetli až sem – PŘIPOMEŇTE MI TO! Hlavně už žádného průvodce!

Takže nemáš v hlavě už nějakou další knihu?

Haha😊. Teda ne, že by mi hlavou neprolítl ještě jeden průvodce, ale zaplašila jsem ho!

Zaslechl jsem momentálně, že k původnímu povolání se už vracet nechceš? Čím se do budoucna hodláš živit?

To kdybych věděla! Mám pocit, že mám tak přeházené životní hodnoty, že fakt nevím. Ale v kostýmku se už moc nevidím. V každém případě jsem ráda, že můžu hrdě ukázat, že jsem doma těch 8 let nezahálela. Myslím si, že když u pohovoru předložím dva průvodce, které jsem vydala svépomocí; kterým jsem dokázala udělat úspěšnou crowdfundingovou kampaň; které jsem dokázala fyzicky vyprodukovat bez asistence vydavatelství; které jsem dokázala prodat (teda jeden, u druhého je zatím velký otazník), tak se snad nade mnou někdo slituje😊. Ale upřímně – nevím, nějak hledám cestu, kterou pokračovat. Snad vykročím správně. Ale důležité je nebát se a prostě jít…

S dětmi v báglu

Toulky s dětmi v báglu

Jana Červenková

S dětmi v báglu

S dětmi v báglu

S dětmi v báglu

Dřevánci

S dětmi v báglu

Dřevánci

S dětmi v báglu

Dřevánci

Dřevánci

Kdo je…