Další část naší velké rodinné cesty po Švýcarsku a Francii vedla dál z Avignonu, přes Arles až na jih do oblasti Camarague. Naše romantická představa o Camargu, která byla značně ovlivněná instagramovými fotkami divokých bílých koní a tisíců plameňáků, se úplně nenaplnila. V červenci je totiž v jižní Francii fakt horko a koně i plameňáci kašlou na divokost a jsou raději někde schovaní..
a
…pár koní jsme přece jen viděli
Čím je Camargue výjimečný
Camargue je rozsáhlá přírodní rezervace kolem delty řeky Róny v trojúhelníku mezi městy Marseille, Arles a Montpellier na jihu Francie. Souboj mořské slané vody vsakující se do pobřeží a sladké vody, kterou přináší Róna – ať už ve svém přirozeném řečišti nebo v kanálech po staletích budovaných lidmi, tady vytvořil naprosto unikátní krajinu. Rozsáhlé mokřady jsou domovem pro tisíce ptáků (a taky komárů). Camargue je domovem bílých divoce žijících koní a chovají se zde černí camargští býci.
Marais du Vigueirat
Marais du Vigueirat – do parku na kajaku? Proč ne?
Do parku můžete vstoupit jen z několika míst, po vyznačených trasách nebo s průvodcem. My jsme vyzkoušeli centrum u vesnice Marais du Vigueirat. Po cestě jsme se krásně ztratili, protože najít tu správnou polňačku mezi rýžovými poli a houštinami rákosu nebylo jednoduché ani s navigací. Signál asi rušily miliardy cikád, které zrovna měly koncert a přehlušily s přehledem i motor auta.
Láká vás divoká příroda?
Za krásami divoké přírody vyrazili i Fox on Board – S miminem na Island.
V návštěvnickém centru si můžete vybrat z několika značených naučných stezek, přizpůsobených i pro děti. Můžete vyrazit do parku na koni nebo děti na krátkou projížďku na poníkovi. Strávili jsme tu celý den a vyzkoušeli všechno, včetně oběda uvařeného výhradně ze zeleniny vypěstované tady v parku. Vzhledem k horku jsme se jako první rozhodli pro kajak a byla to bezva zkušenost. Pádlování a pokusy udržet směr bylo pro nás už samo o sobě dost velké dobrodružství. Náš průvodce nám pak ukazoval všelijaké vodní rostliny, hmyz a ptáky. Párkrát na nás vykoukl ze břehu i kůň. Když už děti ztrácely motivaci pádlovat, měl průvodce připravené míčky, která měly děti ve vodě sbírat, takže zvládli i cestu zpět.
a
Nekonečné divoké pláže
Samozřejmě, že jsme museli k moři. Vzhledem k tomu, že se na místních plážích nedá nikde bydlet a v posledních dvou letech je tu zakázáno i kempovat v obytných vozech jsou pláže divoké a pusté. Nejsou tu žádné sprchy a stánky s občerstvením. Jen vlny, písek a pár lidí, kteří přijedou a zase odjedou. My jsme byli na Plage Napoleon a Plage Piemanson. K oběma se nedá dostat jinak než autem, silnice vede v podstatě po vodě, po úzkém proužku pevniny. Všude jsou mraky vodních ptáků, jen ti plameňáci byli od nás strašně daleko. Obě pláže jsou oblíbené kitery a surfaři, protože tady dost fouká a jsou velké vlny. Nic moc pro malé děti, ale naši “velkáči” byli naprosti unešení.
a
Jak se dělá sůl
Městečko Salin du Giraud bylo hodně zvláštní. Nikde nikdo, pár ulic s domky z červených cihel – tak nepatřičně nefrancouzských. Obří staleté platany, které čekají, až dělníci ze soliska přijdou hledat jejich stín. Městečko před 100 lety postavila belgická firma, najala dělníky a začala “těžit” sůl – krajina je rozdělena do umělých čtvercových přehrad, kam se pouští mořská voda a zdejší slunce a vítr už udělá svoje. Voda je díky minerálům zabarvená do růžova. Takže si připadáte jak ve sci-fi filmu, kde voda je růžová a vyčuhují z ní hory bílé soli.
a
Aigues Mortes
Opakem opuštěného Salin je středověké městečko Aigues Mortes. Nádherně zachovalé středověké město obehnané hradbami, kde bydleli králové, sídlili rytíři, kteří odsud vyráželi na své zámořské plavby. Byla by škoda neposedět si tady na náměstí v některé z restaurací a kavárniček. Odolávat budete samozřejmě i obchodům se suvenýry a sladkostmi, jako všude. Ale tady je navíc i pár obchůdků s výbavou pro malé rytíře a princezny.
a
Tipy a odkazy
O autorech:
Jana, Tom, Julinka(9) a Kryštůfek(4). Jsme rodina, která věří, že cestování je způsob, jak dobře strávit společný čas a něco se naučit nejen zvenčí, ale i o sobě navzájem.
Věříme, že cestování zbavuje děti i dospělé strachu z neznámého. Ukazuje, že svět není takový, jak nám ho předkládají zprávy o půl osmé.
Nejsme lovci destinací – nemusíme spát každý týden někde jinde, ale jsme sběrači společných zážitků s dětmi. Dobrodružná cesta nemusí být na Filípinách, ale může se odehrát i v sousedním lesíku.
Založili jsme stránku Objevíme svět! a chceme, aby byla místem, které rodiny s malými i velkými dětmi inspiruje a motivuje k cestování.
Více se o nás můžete dozvědět zde.
Napsat komentář